Karel Poláček - Bylo nás pět
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Hlavní postavy:
Petr Bajza – Vypravěč. Malý kluk s mnoha darebáckými nápady a rozmary. Snaží se mluvit spisovně, ale je to nepřirozené. Pochází z rodiny obchodníka, hraje z donucení na housle.
Antonín Bejval – Nejlepší kamarád Petra Bajzy. Má různé bláznivé nápady. Hodně si o sobě myslí. Je lakomý. Je to syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím.
Jirsák Čeněk – Pochází z věřící rodiny. Kamarád Petra. Jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi. Je také velice ješitný.
Kemlink Eda – Další kamarád Petra. Syn úředníka z berního úřadu. Je velmi chytrý. Má dvě sestry Refaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s jiným psem Amorem krade v řeznictví buřty.
Pepek Zilvar – Je z chudobince. Je straší, než ostatní kluci. Vede dospělé řeči. Je statečný. Syn válečného invalidy a žebráka.
Eva Svobodová – Kamarádka Petra. Dcera cukráře.
Kristýna – Služka u Bajzů. Je veselá, bláznivá, má strach z myší. Pochází z horské vesnice Rampuše.
Pan Fajst – Místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů.
Otakárek Soumar – Syn pana továrníka.
Umělecký směr – Česká Meziválečná próza:
Působí zde různé filozofické a umělecké styly. Autory nelze jednoznačně zařadit do skupin (mění se tématika a žánry). Na autory působí doba. Významné události: 1. svět. války, sociální poměry v hospodářské krizi, zájem o rozvoj lidské existence, hrozba fašizmu.
Ve 20. letech vznikají 3 typy prózy:
1. lyrizovaná próza – založena na obraznosti, ovlivněna poetismem (Vančura), 2. utopická próza – zaměřuje se na budoucnost, chtějí člověka varovat před zneužitím vědy a techniky (Čapek),
3. publicistická próza – fejetony, sloupky, reportáže (Poláček)
Ve 30. letech dochází k zesílení epičnosti. Zobrazují se problémy soudobého života.
Další představitelé České Meziválečné prózy:
Vladislav Vančura (Rozmarné léto)
Franz Kafka (Proces)
Ivan Olbracht (Nikola Šuhaj loupežník)
Eduard Bass (Klapzubova jedenáctka)
Jaroslav Havlíček – Petrolejové lampy