KYTICE

• HOLOUBEK

Prostřední báseň v Kytici, Holoubek, patří k těm kratším a všechny její sloky obsahují 4
verše o sdružených rýmech.
Mladá vdova truchlí pro svého nebožtíka jen jeden den a do měsíce už si bere někoho
nového. To je velmi podezřelé. Záhy se dozvíme, že svého muže otrávila:
Tři roky je znovu vdaná a nad hrobem jejího prvního muže zatím smutně vrká bílý holub.
Když ho žena slyší, psychicky ji to ničí více než koho jiného – připomíná jí to její vinu.
Nakonec ji to přiměje spáchat sebevraždu utopením.

• ZÁHOŘOVO LOŽE

Osmá báseň sestává z pěti poměrně dlouhých oddílů. Na začátku je nastíněno prostředí:
podzim, vítr, les. Nešťastný mladý poutník dostává nabídky noclehu a pohoštění, ale
odmítá a pokračuje v cestě. V druhé části se dozvídáme, že poutník truchlí pro svou
milou.
Pod jedním velkým stromem leží strašlivý, nebezpečný chlap. Poutník se ho nebojí a
odpovídá mu na otázku, kam jde, že se vypravil do pekla. Nebezpečný muž se mu směje
a říká, že ho klidně do pekla dostane, tak jako zabil spoustu jiných lidí, ale poutník trvá na
tom, že si zajde do pekla a dokáže se díky Boží moci zase vrátit. Potřebuje tam totiž zrušit
smlouvu jeho otce, který ho za peníze prodal ďáblu. Domluví se, že může jít do pekla, ale
až se vrátí, podá hlášení o tom, co tam viděl.
Měsíce plynou a muž v lese stále čeká. Poutník se objeví zpátky a začne vyprávět. Zkusili
na něj všelijaké mučicí techniky, ale bolest místo jeho oběti cítil vždy ten ďábel, od nějž
potřeboval získat zpátky lejstro. Nakonec Satan přikázal, ať je poutník uvržen na
Záhořovo lože. To byl pro čerta tak děsivá představa, že poutník své spisy získal.
Lesní muž se zděsí, protože Záhoř se jmenuje on. A hned se poutníka ptá, jaké lože že to
pro něj v pekle chystají. Ze strachu se začne kát a přizná hříchy. Poutník mu řekne, že on

nic nezmůže, ale že má klečet na místě a modlit k Bohu. Až se poutník za ním vrátí, hříchy
snad budou odpuštěny.
Vrátí se až po devadesáti letech coby starý biskup a má s sebou mladíka. Na místě je
pařez a jabloň. Mladík si nesmí utrhnout jablko, protože pařez se proměnil v člověka a
hřmotným hlasem mu to zakázal. Starci to však dovolí – teď, když se setkali, jsou oba
osvobozeni a umírají.

• VODNÍK

Vodník je také jedna z těch nejslavnějších balad v Kytici. Sestává ze čtyř sekcí. Ta úvodní
je velmi krátká – vyobrazuje vodníka sedícího na stromě a vesele si šijícího boty a kabátek
na svatbu. Poté se dozvídáme, koho si chce vzít. Mladá dívka si potřebuje vyprat šaty u
jezera. Matka jí zakazuje jít, protože měla zlý sen, ale dcera na to nedbá, jde k vodě a
vodník ji stáhne na dno.
Ve třetí části je dívka už vodníkovou ženou a má s ním dítě. Je pod vodou velice nešťastná
– má ráda jen dítě, jinak duševně trpí. Prosí muže, aby ji pustil za matkou na návštěvu. On
po dlouhém přemlouvání svolí, ale pod podmínkou, že zůstane na zemi jen jeden den a
nikoho neobejme.
Dcera matku samozřejmě obejme a chce u ní zůstat déle. Matka říká, že vodník přece
nemá na zemi žádnou moc. Když vodník přijde pro svou ženu, odhání ho. Obměkčí ji však
zpráva, že se po ní stýská jejímu hladovému dítěti. Matka ji nabádá, aby ho
neposlouchala, a vodníkovi řekne, že má-li dítě hlad, má ho přinést. Vodník ho přinese a
položí na práh – s useknutou hlavičkou.