Literární směry v evropské literatuře 2. poloviny 19. století do 1. světové války - maturita

Charles Baudelaire (1821 – 1867) – básník a překladatel. Otec kněz, po jeho smrti se matka vzdala za generála, kterého spisovatel nesnášel. Baudelaire vedl bohémský život dobrodruha. Před maturitou byl vyloučen ze školy, ale nechtěl pracovat, proto se dostal na obchodní loď do Kalkaty. Po návratu začal psát básně o dojmech z cesty. Bouřlivý život, hodně cestoval, žil na hromádce s herečkou pochybných mravů. Později psal posudky na pařížské salóny a vypracoval se na předního kritika. Velmi vzdělaný, překládal (Poa), uznávaný. Roku 1848 bojoval na barikádách. Zemřel na následky paralýzy, před smrtí ztratil řeč. Svým životem spadá spíše do realismu, ale tvorbou do moderny. První moderní francouzský spisovatel – magnus pareus = velký otec. Je autorem sbírky Květy zla – 1857, rozpoutala obrovské pobouření, spisovatel byl soudně stíhán, ve sbírce zavádí kult ošklivé krásy – chce objevit krásu tam, kde ji jiní nevidí, např. v prostředí pařížské bídy, píše o žebrácích, tulácích, postavách starců, báseň Zdechlina. Posmrtně vychází Malé básně v próze – skutečná podstata poetického vyjádření spočívá výhradně v básnické vizi, metaforice, obrazech, báseň Koláč.

Paul Verlaine (1844 – 1896) – básník a prozaik. Do 40-ti let žil spořádaným životem, byl úředníkem, básně byly koníčkem, na jeho pozvání přichází do Paříže A. Rimbaud (posílal Verlainovi své básně, tomu se moc líbily) – vzniká mezi nimi milostný poměr – skandální vztah, Verlaine opouští rodinu a zaměstnání, začíná žit s Rimbaudem v Paříži, vymetají kluby, cestují po Francii. Postupně propadl tuláctví a alkoholu. Verlaine na Rimbauda velmi žárlil, protože byl krásný, jednou ho v záchvatu žárlivosti postřelil, byl odsouzen a šel do vězení, kde zpytoval svědomí – báseň Moudrost (pokání, obrací se k Bohu). Prodělal tam léčbu. Po návratu z vězení se uchýlil k víře, ale po čase se vrátil ke svému způsobu života. Zjistil, že Rimbaud odešel z Paříže. Po jeho smrti se Verlaine proti jeho vůli zasloužil o záchranu jeho veršů – vydal je na přání jeho matky.

Dílo – Básnické umění

– Saturnské básně se znaky impresionismu, mistrné zachycení nálady, pocitu a bezprostředního dojmu

– Galantní slavnosti

– Romance beze slov

Arthur Rimbaud (1854 – 1891) – otec kapitán pěchoty, který rodinu opustil. Vyrůstal v rodině, kde vládla bigotní matka (silně věřící). Byl velmi nepřizpůsobivý, často utíkal z domova, matka ho nechávala hledat četníky, domů byl vždy doveden postrkem. V době pařížské komuny přichází do Paříže, kde se seznamuje s Verlainem, kterému posílal své básně k přečtení. Celé své dílo napsal mezi 16 a 20 rokem života. Skandální vztah s Verlainem, poté, co byl postřelen, odešel z Paříže, tulácký život, nechal se najímat jako koloniální voják, v Africe obchodoval se zbraněmi. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel Švédsko a Norsko, později byl v Egyptě, na Kypru, jako obchodní zástupce v Adenu, přešel celou somálskou poušť. Umřel po amputaci nohy (rakovina). Velmi sympatizoval s utlačovanými a sociálně slabšími. Zformuloval komunistickou ústavu – spíše hříčka. Srovnáván s F. Villonem. Ačkoliv nikdy nechtěl, aby jeho dílo vyšlo, zasloužila se o to jeho matka. Sbírka Iluminace – básně v próze i ve verších, báseň Opilý koráb – pásmo vidin a představ, koráb – symbol života a smrti (ztroskotání), personifikace, množství metafor, vliv symbolismu, báseň Spáč v úvalu – symbolismus, v úvalu leží spící vojáček, je ve skutečnosti mrtvý.