máj

Karel Hynek Mácha: Máj. Mladá fronta, Praha 1952

Rozbor textu:

Literární druh: dramaticko-lyricko-epická skladba (vyskytuje se zde i přímá řeč)

Literární žánr: lyricko-epická báseň (dílo má děj a jsou zde líčeny i pocity)

Typ vypravěče: Hynek - er-forma, v posledním zpěvu ich-forma

Aktuálnost námětu: Děj je z části aktuální díky námětu krásné májové přírody, ale loupežníci neexistují a svedená dívka není hodnocena záporně.

Čas a místo děje: Krajina u Doks, okolí Bezdězu a Máchova jezera v májovém období (především
1. a 2. květen – noc před Vilémovou popravou a ráno, závěr po 7 letech), pravděpodobně v básníkově současnosti (1. polovina 19. století).

Jazyk a styl: Barvitě vylíčený obraz přírody, což je jedním z rysů romantismu. Je zde využito různých kontrastů (jarní příroda x poprava, život x smrt). Často se vyznačuje volností a hudebností verše i rýmu, použit převážně rým obkročný. Básnické prostředky: oxymoron (,,mrtvé milenky cit“), metafora (,,bledá tvář luny“), metonymie (,,hrdliččin zval ku lásce hlas“), elipsa (,,Kde Vilém můj?“), personifikace (,,o lásce šeptal tichý mech“), eufemismus (,,jak holoubátko sněhobílé“), hyperbola (,,strážného vzbudil strašný hřmot“),…

Kompozice: Dílo začíná prologem. Obsahuje 4 zpěvy se 2 intermezzy, které jsou chronologicky seřazeny.
1. zpěv: Oslavování májové přírody, Jarmila se dozví o Vilémově popravě a zabije se skokem do jezera.
2. zpěv: Vilém je ve vězení a přemýšlí, zjistí, že zabil svého otce.
1. intermezzo: O půlnoci se sbor duchů připravuje na příchod Viléma.
3. zpěv: Davy vybíhají na louku, aby si Viléma prohlédly, ten se loučí s přírodou a následně je popraven.
2. intermezzo: Loupežníci truchlí nad ztrátou svého vůdce.
4. zpěv: Příchod autora po 7 letech. Autor se ztotožňuje s dějem.

Hlavní myšlenka: Oslava krásné májové přírody x ostrá kritika tehdejší společnosti, úvaha o vině a trestu, o životu po smrti, o čase.

Postavy:
Jarmila: Dívka, která milovala Viléma, když se dozvěděla o jeho osudu, utopila se.
Vilém: Vůdce loupežníků – „strašný lesů pán‘‘. Byl žárlivý a pomstychtivý, to z něj udělalo vraha.
Hynek: Sám autor jako poutník, který se vrací k Vilémovu popravišti.

Obsah:

Báseň začíná oslavou večerní májové přírody, která je jako stvořena pro lásku. Jarmila čeká 1. května u jezera na svého milého Viléma, místo něj však připlouvá jiný muž – posel, který dívce sdělí hrůznou novinu. Vilém je ve vězení a zítřejšího dne má být popraven, protože zabil jejího svůdce. Nevěděl však, že zabil svého otce, který ho v mládí vyhnal z domu. Dívka se ze zoufalství utopí v jezeře. V noci ve vězení se Vilém přesvědčuje, že není vinen a přemýšlí nad svým životem, především nad mládím, kdy ho otec vyhnal z domu a kvůli němu se z něj stal vůdce loupežníků - „strašný lesů pán‘‘. Hlavními jeho představami jsou však nicota a strach z toho, co následuje po smrti. O půlnoci se sbor duchů připravuje na Vilémův příchod. Ráno 2. května se koná poprava. Davy lidí se hrnou k popravčímu kolu, aby si obžalovaného prohlédly. Vilém se naposledy loučí s přírodou, kterou už nikdy neuvidí, uvědomuje si lidské zákonitosti. Jeho hlava je sťata a zapletena do popravčího kola. Loupežnická družina truchlí po svém vůdci. 7 let po Vilémově smrti (31. prosince), přijíždí poutník Hynek – vypravěč příběhu – Máchův literární dvojník na popravčí pahorek, kde je stále v kole zapletena Vilémova lebka. Druhý den se v hostinci dozví příběh Jarmily a Viléma. Odchází, ale 1. května se opět navrací a rozjímá. Ztotožňuje se s dějem.