Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Národní obrození

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (25,15 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Národní obrození (dále NO) Národní obrození v českých zemích – proces utváření novodobého českého národa, tj. proces záchrany a vzestupu českého jazyka a literatury, tím celkově znovuobnovení svébytné národní kultury, společenského a posléze i politického života. Obdobné procesy prožívaly i jiné národy, i když v různých podmínkách a podobách: závislé a utlačované národy usilují o osvobození a sebeurčení (Maďaři, Poláci), rozdrobené o sjednocení (Italové, Němci, Poláci). Různá národní hnutí, utváření novodobých národů, to jsou obecně průvodní jevy formování novověké moderní občanské společnosti. Koncem 18. století se také postupně mění pojetí národa (viz zejména preromantické pojetí Herderovo, své pojetí měla např. i VFR) a tedy i vlastenectví. Dříve zemské vlastenectví, národ chápán teritoriálně – např. česky i německy mluvící obyvatelstvo českých zemí, nyní jazykové vlastenectví, novodobý národ vymezován společným jazykem (hlavní znak), kulturou, dějinami – např. Čechem pouze ten, kdo mluvil česky. Situace u nás před NO (v níž dochází k NO): Doba tereziánských a josefínských reforem, které přinesly mnoho pozitivního i negativního: např. při obecně prospěšné reformě školství r. 1774 do škol a do úřadů jako jediný jazyk zavedena němčina, za vlády Josefa II. a jeho nástupců pak germanizace doprovázející centralizací státu vyvrcholila, na druhé straně zrušení nevolnictví umožnilo příliv česky mluvícího venkovského obyvatelstva do rychle se poněmčujících měst. Právě přílišné poněmčování přispělo ke snaze obnovit a modernizovat národní jazyk a literaturu; vymezit a prosadit českou národní identitu. Obecně osvícenský absolutismus ale otevřel cestu k příznivějším poměrům. Časové vymezení a fáze NO: 1. fáze – pol. 70. let 18. stol. – poč. 19. stol. (do r. 1805), vůdčí osobnostDobrovský, směry: myšlenkový –osvícenství, umělecký– klasicismus; předmětem obrozování- jazyk 2. fáze – poč. 19. stol. – 20. léta 19. stol. (do r. 1830), vůdčí osobnostJungmann, směr –preromantismus; předmětem obrozování –literatura 3. fáze – 30. a 40. léta 19. stol. (do r. 1847), vůdčí osobnostíPalacký, umělecký směr –romantismus; předmětem obrozování –společnost 4. fáze – konec 40. let a 50. léta 19. stol., vůdčí osobnosti -Palacký, Havlíček, přechodod romantismu k realismu; předmětem obrozování –politická oblast NO je celkem logický proces: 1. fáze: Jestliže se má český jazyk a vůbec české kulturní prostředí vzchopit, je třeba nejdříve vytvořit racionální základ – tedy gramatiku, slovník, překlady, základy věd, divadla, práce o historii, o literární historii apod. 1. fáze NO byla skutečně ovlivněna především racionalismem osvícenství a klasicismu, měla charakter jazykový, vědecký, obranný (ve smyslu obrany ČJ); vlastenecké „horlení“ racionálně uvažujícím učencům příliš vlastní nebylo. Obsah pojmu „vlastenectví“ se teprve hledá; zemští vlastenci (mecenáši z řad české, ale poněmčené šlechty) i jazykoví vlastenci (literáti a divadelníci z měšťanských vrstev) působí vedle sebe bez sporů. 2. fáze: Když je vybudován nutný řzáklad, především položeny základy novodobé spisovné češtiny, lze přistoupit k vlastnímu obrozování české literatury, tedy psát česky i literaturu umělecky náročnější a vědeckou. To znamená vlastně získat pro český jazyk další oblasti užívání, proto bývá charakter 2. fáze někdy označován jako ofenzivní. V plném souznění s preromantismem se dostávají u 2. generace obrozenců do popředí city, a proto jim někdy chybí kritičnost, soudnost. Citový aspekt neblaze poznamenal uměleckou tvorbu i vědecké bádání. Nadšeně, zapáleně agitují, přesvědčují, „horlí“ pro národ – ale prosazují jazykové vlastenectví, mnohdy mělo nádech nacionalismu. Důležitým rysem preromantického vlastenectví je idea slovanské vzájemnosti, spojení všech Slovanů (panslavismus, všeslovanská myšlenka, víra, že Slované jsou jeden národ) a hledání „ducha“ národa v lidové slovesnosti (sbírání, napodobování) – podníceno Herderovými spisy. Ve 3. fázi NO přerůstá z oblasti kulturní (jazykově – literární) do oblasti společenské, dochází k obrozování české společnosti. Literatura (kultura) už není jen předmětem obrozování, ale sama i prostředkem probuzení širokých vrstev společnosti – získávání pro národ, pro národní hnutí, vyvolávat národní cítění, uvědomění. NO se stává záležitostí celonárodní, tj. nejen vzdělanců. Národ začíná žít veřejným, společenským životem. Rozvíjí se osvěta, zakládají různé instituce, spolky, konají plesy, besedy, hraje ochotnické divadlo atd. (např. 1831 – založení vědeckého nakladatelství Matice česká, 1846 – Měšťanská beseda – instituce pro společenskou osvětu a zábavu) Ve 4. fázi NO přerůstá do oblasti politické, dochází k politickému probuzení národa, k obnovení politického života (po zhruba 200 letech), český národ se zapojuje do politického dění, formuluje své politické požadavky, opět vystupuje jako politický činitel (síla) v evropských dějinách. Vrcholem těchto projevů a snah bylo revoluční vystoupení roku 1848. V souvislosti s revolučními událostmi r. 1848 také v české národní politice (podobně i jinde v Evropě) postupně vykrystalizovaly dva proudy – liberální (Palacký, Havlíček) a radikální (z literátů k nim patřili K. Sabina a J. V. Frič). Ve 3. a 4. fázi NO mizí syntéza vědecké a umělecké činnosti, učenecký ráz literatury. Hovoříme-li o literatuře, máme na mysli opět především beletrii, tj. literaturu krásnou (uměleckou). Obě etapy (generace) představují hlavně umělci, organizátoři společenského a politického života, veřejně činní, s rušnými, mnohdy i tragickými životními osudy, už méně učenci v poklidu vědeckých pracoven. Hojně se rozvíjí novinářství a časopisectví. Romantismus – Mácha, Tyl, Erben – odpovídající 3. etapě NO a přechod od romantismu k realismu – Havlíček, Němcová – odpovídající 4. etapě NO budou samostatné kapitoly. Představitelé 1. fáze NO Josef Dobrovský – mnohostranný vědec: především zakladatel moderní jazykovědy, literární historie, slavistiky, dějepisectví, ale věnoval se i dalším oborům. Kdyby

Témata, do kterých materiál patří