Národní obrození

Divadlo – od 20. let pravidelně české hry ve Stavovském divadle

Václav Kliment Klicpera – nejlepší dramatik té doby, nejzdařilejší byly jeho veselohry: Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý, Veselohra na mostě, Hadrián z Římsů – parodie na rytířské hry, Každý něco pro vlast – satirická hra a současně 1. česká konverzační komedie, dokázal se už vysmát různým podobám „vlastenectví“. Tyto hry mají svěží humor, nápadité zápletky, životné postavy, často technika „kuklení“ – postavy se vydávají nebo jsou pokládány za někoho, kým nejsou.

Rozvíjí se i loutkové divadlo (kočovné) – Matěj Kopecký

Historie

Pavel Josef Šafařík – velký propagátor všeslovanské myšlenky, zakladatel slovanské archeologie, historik, literární historik, básník. Pocházel ze Slovenska. Vědecké dílo: Slovanské starožitnosti (česky) – životní dílo, nejstarší dějiny Slovanů až do 10. stol., chtěl dokázat, že Slované jsou rovnocennými praobyvateli Evropy a spolutvůrci evropské kultury jako Řekové, Římané a Germáni; vzbudilo ohlas v Evropě, avšak v mnohém založeno na domněnkách, dnes překonaných. Podobně jako v dalším díle nekriticky prosazovaná hypotéza, že Slované jsou jeden národ a slovanské jazyky jen nářečí jednoho jazyka (ale zase tím založil literární i jazykovou komparatistiku = srovnávací studium literatur a jazyků).

František Palacký – patří k nejvýznamnějším osobnostem nejen NO, ale i celého 19. století. Přes 40 let ovlivňoval český veřejný život. Je spjat s 2., 3. i 4. generací obrozenců. Historik, politik, podílel se na založení vědeckého Časopisu Českého muzea a vědeckého nakladatelství Matice česká, pocházel z Moravy. Celý život zastával umírněné liberální názory, odmítal nacionální i sociální radikalismus. V revoluci 1848 – politickým vůdcem, zastáncem austroslavismu (=politické samostatnosti v rámci federativního Rakouska) a odpůrcem jakéhokoli svazku s Německem (viz dopis do Frankfurtu); právě proto považoval velkou středoevropskou federaci, jakou se Rakousko mělo stát, za velmi důležitou, totiž aby hájila náš i jiné národy před zásahy sousedů. Když vznikem dualismu (Rakouska-Uherska r.1867) myšlenka na federaci vzala za své, odešel z politiky a věnoval se pouze vědě. (K tomu se váží 2 slavné výroky – uč.s.75.) Již za života přídomek „otec národa“, i dnes úsloví „jseš chytrej jako Palackej“. Vědecké dílo – mnoho historických studií (vytříbeným stylem!), životním dílem gigantické pětisvazkové Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě (německy od r. 1836, česky 1848-1876) – české dějiny od počátků do r. 1526, za určující pro české dějiny považoval „stýkání a potýkání“ českého a německého živlu (tedy nejen ve smyslu nepřátelském jako zápas slovanského demokratismu s germánským feudalismem, jak se často říká), kromě toho ještě s autoritou římského papeže. Smysl dějin obecně viděl v uskutečňování ideje humanity nastíněné antikou (spočívá v demokratismu založeném na zodpovědné svobodě). Jako vrcholy českých dějin vyzdvihoval husitství (pro demokratičnost, ale byl si vědom i stínů) a činnost jednoty bratrské. Práce historicky precizní, důkladně připravená, zhodnotil starší dějepisectví, studoval i v zahraničních archivech, přesto se nevyhnul omylům – viz cenění husitství a idealizace slovanského pravěku (vlivem RKZ). Díky literárním kvalitám (slohové mistrovství, plastické vyprávění) se dílo šířilo do nejširších vrstev čtenářů, mělo vliv na politiku, vědu, umění (Havlíčka, Masaryka, historickou prózu, výtvarníky atd.).