Národní obrození

Počátky české vědy – vznikají vědecké instituce: Soukromá společnost nauk - 1774, od r. 1790 známá jako Královská česká společnost nauk – společným úsilím šlechticů (mezi zakladateli a mecenáši např. Kinský, Šternberk) a učenců (Born, Vydra aj.) často z řad kněží a řádových mnichů (např. jezuitů – i když jezuitský řád od 1773 do 1814 zrušen).

G.Dobner – historik, kněz, kritický rozbor historických nepřesností Hájkovy Kroniky-latinsky

F. M. Pelcl – 1. profesor ČJ na pražské univerzitě (od r. 1793), historik, také kritik Hájkovy Kroniky, na základě toho pak napsal česky Novou kroniku českou. Vydal r. 1775 Balbínovu Obranu – stala se vzorem dalších „obran“ českého jazyka (řečnicky vzletné články, studie) – autorem 1. česky psané – Karel Ignác Thám.

Počátky novinářství a nakladatelské činnosti

Václav Matěj Kramerius – novinář a nakladatel : Vydával Krameriusovy c.k. pražské poštovské noviny od r. 1789 (později přejmenovány na Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny). Založil nakladatelství Česká expedice r. 1791 – starší česká díla, překlady aj.

Počátky českého divadla – snaha, aby se vůbec někde hrálo česky, umělecké ambice nebyly vysoké; Praha měla 2 německá divadla, kde však česká představení jen sporadicky :

1738 – 1783 - divadlo v Kotcích, od r. 1783 – Stavovské divadlo (původně Nosticovo).

Proto vytvořeno 1. české divadlo na Koňském trhu (Václavské nám.) Vlastenecké divadlo zvané Bouda, působilo v letech 1786 – 1789, v čele Václav Thám – organizátor, režisér, herec, autor her: překlady, úpravy, i původní historické hry, např. Břetislav a Jitka; dále se hrály frašky z lidového prostředí, ojediněle i vrcholná světová dramata – Macbeth, Loupežníci – překlad Karel Ignác Thám (bratr Václava). Po zboření dřevěné Boudy v domě U Hybernů.

Poezie – považována tehdy za nejvyšší formu, proto také měla vyšší ambice než divadlo či próza (o té se ani nezmiňujeme), ve skutečnosti však se básníci snažili „naplnit“ češtinou klasicistní formy:

nejprve módní anakreontskou poezii – almanach družiny kolem Václava Tháma,

pak také ódy, eposy, balady, bajky – almanachy družiny kolem Antonína Puchmajera,

šlo o jazykově neumělé pokusy, zejména u vznešenějších forem a námětů jazyk neodpovídal (hovorovost s násilnými novotvary), ať už to byly překlady či původní tvorba, teprve vlastně ověřovali schopnosti české řeči, u náročnějších čtenářů (Dobrovský) mohli vzbuzovat skepsi.

Představitelé 2. fáze NO

Josef Jungmann – mnohostranně činná osobnost: jazykovědec, překladatel, spisovatel, publicista, literární historik a také organizátor vědeckého života. Jako gymnaziální profesor začal nadšeně učit češtinu, když byla r. 1816 zavedena jako předmět (ne vyučovací jazyk). R. 1840 rektorem univerzity. Největší význam (do budoucnosti) mělo jeho slovníkářské dílo: