Národní obrození
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Představitelé 1. fáze NO
Josef Dobrovský – mnohostranný vědec: především zakladatel moderní jazykovědy, literární historie, slavistiky, dějepisectví, ale věnoval se i dalším oborům. Kdybychom sestavili pomyslnou hierarchii vědců NO dle jejich geniality, na tom nejvýsostnějším místě by byl zcela jistě Dobrovský. Byl typem vědce, který nade vše preferoval spolehlivé důkazy a měl schopnost pronikavé analýzy; své nekompromisní, přísně kritické soudy měl vždy pečlivě vědecky podloženy. Byl uznávanou, rozhodující autoritou 1. generace obrozenců.
Narodil se v Uhrách, dětství už v Čechách, vystudoval teologii v Praze, vychovatelem a učitelem u Nosticů, pak soukromý vědec, mnoho studijních cest (Švédsko, Rusko), při jedné z nich zemřel – v Brně, zde také pochován. Dílo:
Zevrubná mluvnice jazyka českého (německy) – první vědecká mluvnice, kodifikuje (uzákoňuje) normu, tím zastavil úpadek a dává základy spisovné novočeštině (byť Dobrovský k aktivní budoucnosti češtiny skeptický). Protože dlouhou dobu chyběla dobrá péče o český jazyk (brusiči a puristé spíš škodili), spisovná norma (pravidla) byla rozkolísaná, tj. nebylo o co se opřít při rozhodování, co je správně, v jazyce se míchala nespisovná mluva, nářeční prvky, cizí vlivy, hlavně germanismy, nevhodné novotvary, neobratná, nepřirozená větná stavba atd. V této situaci, když chtěl Dobrovský stanovit jednotná, pevná pravidla, ani nemohl za základ vzít současnou češtinu. Pro základ novočeské mluvnické a pravopisné normy sáhl tedy do minulosti – do doby humanismu (hl. 2. pol. 16. stol.), neboť veleslavínskou češtinu a jazyk Bible kralické považoval za vrchol vývoje češtiny.
Německo-český slovník – dvoudílný
Dějiny české řeči a literatury (německy) – poprvé popsán vývoj jazyka a literatury, ukázáno bohatství staršího českého písemnictví. Úroveň literatury hodnotí především podle úrovně jazyka, proto vrchol spatřoval v době veleslavínské. Neutěšený současný stav možno zlepšit pouze tehdy, budeme-li znát a využívat literární dědictví.
Základy jazyka staroslověnského (latinsky) – první vědecká mluvnice staroslověnštiny, založil tak slavistiku = vědu o jazyce, literatuře, dějinách a kultuře slovanských národů.
Česká prozódie (německy) – stanovil pravidla přízvučné prozódie, tj. sylabotónického verše, který střídáním přízvučných a nepřízvučných slabik je pro češtinu nejpřirozenější, nejvhodnější. Naopak odmítal časomíru – pro češtinu je nepřirozená. Zasáhl tak do sporů o český verš. Proti němu Jungmann a mladí: Šafařík+Palacký– obhájci časomíry, abychom měli poezii vznešenou… Ale Dobrovský měl cit pro jazyk a vývoj české poezie mu dal za pravdu.
Různé kritické stati – vyvracel různé historické omyly či výmysly, opravoval určování stáří mnohých písemných památek a hlavně jako první odhalil nepravost Rukopisu zelenohorského