maryša

Obsah:

Hlavní hrdinka, dcera bohatého a chamtivého sedláka Lízala, miluje místního chlapce Francka. Ten je však velmi chudý, proto jejich lásce Maryšin otec nepřeje. Naopak chce provdat svou dceru za bohatého mlynáře, krutého vdovce Vávru. Mezitím, co je Francek odveden na vojnu, se Lízal s Vávrou domlouvají na Maryšině věnu.

Když se Maryša dozvěděla, koho si musí vzít, usilovně rodiče prosila, aby ji Vávrovi nedávali. Matka jí domlouvala, že se s mlynářem bude mít dobře, protože mlýn vynáší a sňatek s Franckem ji neschválí. Maryša se také obává, že ji bude bít jako jeho předchozí ženu, nakonec však musí se sňatkem souhlasit. Následuje svatba

Po dvou letech se Francek vrací z vojny. Dozvídá se o sňatku. Vávra stále neobdržel od Lízala peníze, proto jej žaloval. Lízal mu ale odmítá peníze dát, uvědomil si, že sňatek byl chyba. Jeho dcera je smutná, bledá, hubená a se svými rodiči nemluví.

Lízal Maryšu prosí, aby se vrátila domů - ta odmítá. Francek přijde k Maryši domů a prosí ji, aby s ním odjela do Brna, ta ale nechce, protože se bála zloby rodičů a kritiky vesnice. Vše slyšela služka Rozárka, která poslouchala za dveřmi. Když přišel mlynář domů, zuří a ptá se, kdo u nich byl. Rozárka mu vše vyzradí, protože oboum ženám pohrozil karabáčem. Vávra chce Francka zastřelit, ale mine.

Druhý den se snaží být Vávra k ženě milejší, ta mu však do kávy nasype jed. Mlynář umírá, z Maryši se stává vdova i vrah, k činu se přiznává.

















Citace:
Vávrová (Se hřmotem se probírá ve lžičníku a pak nese Vávrovi hrnek se lžičkou): Chceš bílý nebo černý? Nesu ti černý.

Vávra: Černý mně dej.

(Vávrová staví na stůl před něho hrnek.)

Vávra (Mlčky sedne a položí čepici na stůl, ochotně): Sladilas to?

Vávrová (Sejme cukr s police, přinese na stůl a mlčky přisune k němu.): Zapomněla sem. (Pak jde zas ke sporáku a sleduje stranou každý jeho pohyb.)

Vávra (Míchá lžičkou a srkne kávy.): Od koho je káva?

Vávrová: Od žida.

Vávra: A proč ne ze spolku?

Vávrová: Měli zavříno.

Vávra: Tahle je ztuchlá, nebo co. (Rychle pije.)

Děj knihy mě moc nezaujal. Jistě je ale zajímavé se dozvědět o vztazích na vesnici
v 19. století. Líbilo se mi, že děj měl poměrně rychlý spád, občas se dílo kvůli dialektu špatně četlo. Knihu bych doporučila těm, kteří se zajímají o nářečí, protože v tomto díle se opravdu vyžijí.