Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Michael Viewegh Román pro ženy

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (28,58 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

koji už je kalné světlo – venku za okny zvolna začíná svítat. „Musím se jít vyčúrat,“ šeptá omluvně Oliver. „To je jedna z mnoha nevýhod sexu s prostatikem.“ Odvrací ohleduplně hlavu, aby na mě nedýchal. S úsměvem přikývnu, složím ruce za hlavou a protáhnu se jako kočka. Oliver odkrývá peřinu a dívá se na mě. Na našich snědých tělech svítí bílé pruhy plavek. Sedá si, ale než stačí položit chodidla na podlahu, strhnu ho zpátky do postele. „Počúrám se,“ zaúpí. „Deset vteřin,“ oznámím mu. Tiskneme se k sobě a navzájem se hladíme. Je krásně horký, jeho kůže voní a je moc příjemná na dotek. „Váš čas vypršel,“ říká Oliver. Vstává a jde do koupelny. Líbí se mi jeho zadek. Poslouchám, jak čúrá, a cítím podivnou rozjařenost. Vůbec si nepřipadám provinile – jako dívka, která právě podvedla svého chlapce. Některý ze sousedů pod okny startuje auto. Kdosi nad námi se sprchuje. Na patře zastaví výtah, bouchnou dveře. Všechny ty zvuky mi připadají milé, důvěrně známé, přátelské. Oliver pouští vodu, myje si ruce a tlumeně kloktá ústní vodou. Můj úsměv se rozšíří. Už se nemůžu dočkat, až bude zpátky. V zámku zarachotí klíč a prosklenými dveřmi dopadne do pokoje lichoběžník světla z předsíně. Oblékám si tričko a rychle se hrabu z postele. Slyším, jak máma postaví kufr na zem a jak vzdychne – už si všimla pánských bot. Oliver stále kloktá. „Rickie?“ říká máma. Zní to podrážděně. Slyším, jak se dveře koupelny otvírají. Potom je ticho. Oliver a máma stojí proti sobě v předsíni a mlčky na sebe hledí. Mě si vůbec nevšímají. Máma má na sobě tmavomodrý kostým – ten, ve kterém ji občas považují za letušku. Oliver je úplně nahý; klín si zakrývá ručníkem. „Jana?!“ pronese udiveně, nechápavě. „Co tady proboha děláš?“ promluví konečně máma. V příštím okamžiku mi to dojde. Oliver je Pažout. Oliver si zde dělá srandu sám ze sebe (jeden ze znaků Michala Viewegha- dělá si srandu z mužů ale i z žen) „To je jedna z mnoha nevýhod sexu s prostatikem.“Matka se zde poprvé setkává s Oliverem, čtyřicátníkem,který pracuje v reklamce, a zjišťuje, že je to její bývalý přítel, kterého opustila, protože přišel do divadla ve vytahaném svetru. Ukázka 6: Ale odpoledne jí opravdu voláme. „Ahoj,“ říkám opatrně. „Nevzbudili jsme tě doufám?“ „My?“ nechápe zprvu máma. „Jo tak…“ Její hlas zní okamžitě kysele: Ne ne, už je prý dávno vzhůru. „Dej mi ji,“ řekne nečekaně Oliver. Je nervózní – ale zároveň vypadá odhodlaně. Imponuje mi to. Předám mu telefon, vezmu ho za ruku a on mi ji pevně sevře. „Ahoj, to jsem já,“ říká mámě. Máma mlčí. „Co kdybychom si, Jano, někde v klidu promluvili?“ pokračuje statečně Oliver. „Všichni tři? Třeba hned zítra?“ Nic se neozývá. „Prosím,“ dodá Oliver. „Pažoute?“ uslyším konečně mámu, „předej laskavě ten mobil zpátky mý dceři.“ Oliver pokrčí rameny a předá mi telefon. „Mami, pochop,“ začnu, „já jsemzamilovaná…“ „Gratuluju.“ Úplněvidím, jak se máma ušklíbla. „Mami, já přece nechci, já přece aninemůžu dělat něco tobě natruc!“ zvolám zoufale. „Ale co po mně chceš?!“ křičí máma. „Abych vám s Pažoutempožehnala?!“ „Aby ses to aspoňpokusila pochopit!“ Slyším její dech. „Mami?“ Dlouze, hluboce si povzdychne. Připadá mi, že v tom jediném povzdechu je obsažený celý její život: všechna ta zklamání, úmrtí, rozchody. „Tak jo,“ říká neochotně. „Chcete se sejít. Kde?“ Navrhuju kavárnu Louvre na Národní třídě – vím, že to tam má ráda. Třeba zítra v jednu? „Dobře,“ souhlasí po chvíli. „Ale vyřiď tomučlověku, ať si laskavě nebere tenisky…“ Můžeme zde vidět chování matky, když zjistí s kým její dcera chodí. Matka se zde vyjadřuje trošku cynicky ( ke konci úryvku) Ukázka 7:(40:00 – 43:30) Zde je opět chování matky, která nemůže přenést přes srdce, že Laura spí s jejím bývalým přítelem. Jsou zde použity nespisovná slova, humor, vulgarismy Ukázka 8: Večer se všichni díváme na televizi. Po skončení filmu s Dustinem Hoffmanem se vymluvím na bolest hlavy a jdu si lehnout – do Oliverovastudentského pokoje. Oliver za mnou přijde asi o hodinu později. „Tak co?“ chce vědět. Nevím, co na to říct, takže usínáme v atmosféře nevyřčené neshody (za ruku mě nedrží). Ráno Oliver naštěstí vstane jako první a mě nechá spát. Jsem mu vděčná. Jsem vděčná za každou minutu samoty. Podaří se mi ještě usnout, ale po chvíli mě vzbudí podivný šramot: když otevřu oči, nad postelí stojí Oliverův otec s pomlázkou v ruce. I tentokrát má kravatu. „Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný!“ recituje neuměle jako školák, a než stačím cokoliv udělat, strhne ze mě peřinu. Spím jen v tričku a nemám kalhotky, takže moje zaječení je zcela autentické. Vyskočím z postele a rukama si stahuji látku co nejníž. Křečovitě se usmívám. Oliverův otec zrudne, ale dělá, že si ničeho nevšiml. „Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný!“ drmolí statečně a zlehka mi otírá barevné mašle o nahá stehna. Oběma je nám to hluboce trapné, ale žádná vejce, kterými bych se mohla vykoupit, pochopitelně nemám. Vtom přichází Oliver s matkou; žádám ho očima o pomoc – jenže Oliver má za zády rovněž pomlázku, a místo aby mě vysvobodil, začíná mě mlátit přes ruce, kterými si přidržuji tričko. Bolí to. „Hody hody doprovody! Naval vejce!“ huláká zběsile. Panebože, co ti dva kreténi ode mě očekávají – že si kvůli nim vyříznu vaječníky? Když už se zdá, že je po všem, přiskočí ke mně matka a polije mě jakousi příšernou lacinou voňavkou. Nato oba rodiče se smíchem odejdou. Opírám se o zeď a zhluboka dýchám, abych se z toho smradu nepozvracela. „Ber to s humorem,“ říká Oliver. Pohlédnu mu přímo do očí. „Já sesnažím!“ zasyčím na něho. „I když bych upřímně řeč

Témata, do kterých materiál patří