Michael Viewegh Román pro ženy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Oliver si zde dělá srandu sám ze sebe (jeden ze znaků Michala Viewegha- dělá si srandu z mužů ale i z žen) „To je jedna z mnoha nevýhod sexu s prostatikem.“
Matka se zde poprvé setkává s Oliverem, čtyřicátníkem,který pracuje v reklamce, a zjišťuje, že je to její bývalý přítel, kterého opustila, protože přišel do divadla ve vytahaném svetru.
Ukázka 6:
Ale odpoledne jí opravdu voláme. „Ahoj,“ říkám opatrně. „Nevzbudili jsme tě doufám?“ „My?“ nechápe zprvu máma. „Jo tak…“ Její hlas zní okamžitě kysele: Ne ne, už je prý dávno vzhůru. „Dej mi ji,“ řekne nečekaně Oliver. Je nervózní – ale zároveň vypadá odhodlaně. Imponuje mi to. Předám mu telefon, vezmu ho za ruku a on mi ji pevně sevře. „Ahoj, to jsem já,“ říká mámě. Máma mlčí. „Co kdybychom si, Jano, někde v klidu promluvili?“ pokračuje statečně Oliver. „Všichni tři? Třeba hned zítra?“ Nic se neozývá. „Prosím,“ dodá Oliver. „Pažoute?“ uslyším konečně mámu, „předej laskavě ten mobil zpátky mý dceři.“ Oliver pokrčí rameny a předá mi telefon. „Mami, pochop,“ začnu, „já jsem zamilovaná…“ „Gratuluju.“ Úplně vidím, jak se máma ušklíbla. „Mami, já přece nechci, já přece ani nemůžu dělat něco tobě natruc!“ zvolám zoufale. „Ale co po mně chceš?!“ křičí máma. „Abych vám s Pažoutem požehnala?!“ „Aby ses to aspoň pokusila pochopit!“ Slyším její dech. „Mami?“ Dlouze, hluboce si povzdychne. Připadá mi, že v tom jediném povzdechu je obsažený celý její život: všechna ta zklamání, úmrtí, rozchody. „Tak jo,“ říká neochotně. „Chcete se sejít. Kde?“ Navrhuju kavárnu Louvre na Národní třídě – vím, že to tam má ráda. Třeba zítra v jednu? „Dobře,“ souhlasí po chvíli. „Ale vyřiď tomu člověku, ať si laskavě nebere tenisky…“
Můžeme zde vidět chování matky, když zjistí s kým její dcera chodí. Matka se zde vyjadřuje trošku cynicky ( ke konci úryvku)
Ukázka 7: (40:00 – 43:30)
Zde je opět chování matky, která nemůže přenést přes srdce, že Laura spí s jejím bývalým přítelem. Jsou zde použity nespisovná slova, humor, vulgarismy
Ukázka 8:
Večer se všichni díváme na televizi. Po skončení filmu s Dustinem Hoffmanem se vymluvím na bolest hlavy a jdu si lehnout – do Oliverova studentského pokoje. Oliver za mnou přijde asi o hodinu později. „Tak co?“ chce vědět. Nevím, co na to říct, takže usínáme v atmosféře nevyřčené neshody (za ruku mě nedrží). Ráno Oliver naštěstí vstane jako první a mě nechá spát. Jsem mu vděčná. Jsem vděčná za každou minutu samoty. Podaří se mi ještě usnout, ale po chvíli mě vzbudí podivný šramot: když otevřu oči, nad postelí stojí Oliverův otec s pomlázkou v ruce. I tentokrát má kravatu. „Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný!“ recituje neuměle jako školák, a než stačím cokoliv udělat, strhne ze mě peřinu. Spím jen v tričku a nemám kalhotky, takže moje zaječení je zcela autentické. Vyskočím z postele a rukama si stahuji látku co nejníž. Křečovitě se usmívám. Oliverův otec zrudne, ale dělá, že si ničeho nevšiml. „Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný!“ drmolí statečně a zlehka mi otírá barevné mašle o nahá stehna. Oběma je nám to hluboce trapné, ale žádná vejce, kterými bych se mohla vykoupit, pochopitelně nemám. Vtom přichází Oliver s matkou; žádám ho očima o pomoc – jenže Oliver má za zády rovněž pomlázku, a místo aby mě vysvobodil, začíná mě mlátit přes ruce, kterými si přidržuji tričko. Bolí to. „Hody hody doprovody! Naval vejce!“ huláká zběsile. Panebože, co ti dva kreténi ode mě očekávají – že si kvůli nim vyříznu vaječníky? Když už se zdá, že je po všem, přiskočí ke mně matka a polije mě jakousi příšernou lacinou voňavkou. Nato oba rodiče se smíchem odejdou. Opírám se o zeď a zhluboka dýchám, abych se z toho smradu nepozvracela. „Ber to s humorem,“ říká Oliver. Pohlédnu mu přímo do očí. „Já se snažím!“ zasyčím na něho. „I když bych upřímně řečeno byla radši, kdybys byl oboustrannej sirotek…“