Národní obrození

Stal se knězem, ale jako kněz nepůsobil, působil jako vychovatel v rodině hraběte Františka, žil u nich v zahradním domě Antonína Nostice.

Zajímal se o české dějiny, literaturu a český jazyk svá díla psal latinsky a německy.

Vydával literární časopisy.

Působil jako lektor generálního semináře určeného k výchově kněží.

V 37 letech byl penzionován a vrátil se k Nosticům.

Působil jako soukromý učenec, spoluzaložil společnost nauk.

Vyjádřil se k pravosti Rukopisu zelenohorského, ihned poznal, že je to padělek.

Přezdívalo se mu Modrý Abbé podle jeho vzdělání a tmavomodrého pláště.

Díky finanční podpoře svého mecenáše podnikl cesty do Švédska, Dánska, Ruska, Německa a Polska.

Zemřel v roce 1829 v Brně, koncem života ho sužovala duševní nemoc.

Dílo:

Zevrubná mluvnice jazyka českého – popisuje systém českého jazyka, rozlišuje mluvenou a psanou češtinu, přispěl k ustálení spisovné podoby, napsána v češtině a němčina + má 2 díly

Základy jazyka staroslověnského – vysvětlil systém staroslověnského jazyka, dějiny staroslověnského písemnictví, stává se zakladatelem slavistiky = vědy o staroslověnštině a slovanských jazycích, napsána latinsky

Dějiny české řeči a literatury – sleduje vývoj české literatury v souvislosti s vývojem jazyka, hodnotí kriticky jednotlivé fáze vývoje, za vrcholné období považuje dobu Veleslavínovu (období humanismu), za úpadek považuje pobělohorské období a začátek germanizace, napsána německy

Generace Dobrovského

• fáze NO se ale nevyvíjela pouze v oblasti jazykovědy, důležitou roli sehrálo také divadlo, protože obrozenci si kladli za cíl oslovit co nejširší lidové vrstvy, s tím souvisela dramatická tvorba – bylo potřeba psát české hry, aby divadla mohla hrát česky. V té době se rozvíjí i básnictví, rozvíjí se i další vědní obor – historie.

Pražské Divadlo v Kotcích

fungovalo v letech 1739 -1783

hrálo se jen německy

jediná hra, která byla hrána „česky“ byl překlad německé hry Kníže Honzík, ale hru hráli němečtí herci, kteří češtinu komolili, a proto byli vypískáni.

divadlo „Bouda“ (Vlastenecké divadlo)

bylo založeno v roce 1786 pod jménem Královské-císařské vlastenecké divadlo českou divadelní společností kvůli zájmu o české hry

stálo v Praze na Koňském trhu a bylo dřevěné (proto přezdívka Bouda), kvůli finančním potížím byla budova roku 1789 uzavřena a stržena.

divadlo je spjato s bratry Karlem Ignácem a Václavem Thámovými

Václav Thám

byl divadelním hercem a dramatikem, napsal přes 50 dramatických textů, u většiny se dochovaly pouze názvy, překládal a upravoval německé hry, jeho původní byly vlastenecké, čerpaly z české historie, např. Břetislav a Jitka

věnoval se i poezii, vydal sbírku Nové básně – napsány v duchu anakreontské lyriky (o ženách, vínu, přátelství a zpěvu)