Národní obrození

Další představitele

Prokop Šedivý

byl spoluzakladatelem Boudy, působil jako dramatik, herec, pocházel

z bohaté pivovarnické rodiny a znalost tohoto prostředí využil ve svých hrách

Dílo: Masné krámy – fraška o obchodnících, řemeslnících a sluzích, kteří propadli oblíbené kolektivní hře – sázení

Pražští sládci – fraška o sladovnickém prostředí, používá i jejich slang

Antonín Jaroslav Puchmajer

básník, vlastenecký kněz, byl vůdčí osobností tehdejších básníků (puchmajerovci)

vydal 5 almanachů, první dva se jmenovaly Sebrání básní a zpěvů, další tři měly název Nové básně, kromě jeho tvorby zahrnovaly i další české a slovenské básníky

zpracovával i adaptaci bajek

Šebestián Hněvkovský

básník, byl také součástí Puchmajerovy básnické školy

chtěl oslovit prostý lid, proto volil jednoduchý styl

je autorem balad i směšnohrdinského eposu Děvín – na pozadí příběhu o dívčí válce vytvořil parodický příběh o boji mezi muži a ženami

Noviny, vydavatelství, nakladatelství

důležitou roli v získání široké veřejnosti a šíření češtiny sehrávala žurnalistika

Václav Matěj Kramerius – byl významným nakladatelem a publicistou té doby, vlastnil knihkupectví a nakladatelství Česká expedice, které vydávalo cestopisy, knihy pro mládež i starší českou tvorbu

vydával i noviny (Krameriusovy c.k. pražské poštovské noviny)

Historie

nejdůležitějšími historiky 1. fáze NO byli:

Gelasius Dobner

jeden z prvních českých osvícenců, zakladatel moderního dějepisectví

vydal Hájkovu kroniku a řadu latinských pramenů k českým dějinám

snažil se odstranit předsudky o Husovi a o husitství

psal latinsky

František Martin Pelcl

1. profesor českého jazyka na pražské univerzitě; koncem života se rozhodl psát česky (X Dobner a jeho přátelé lat./něm.)

Nová kronika česká = 1. pokus o vědecké historické dílo v češtině, populární; měla nahradit Hájkovu kroniku správnějším vylíčením české minulosti

POZNÁMKY

Puchmajerova bajka – Vrána a Liška

Na vysokém dubě
Sejra držíc v hubě,
Paní Vrána seděla,
Sejr ten snísti hleděla.
V tom jej Liška ucítivši,
Honem z doupky běžela;
A se k Vráně přiblíživši,
Tuto řeč jí držela:
Jakž jsi pěkná, sestro zlatá!
Jakž jsi všecka hezoučká!
Žlutá, modrá, kropenatá,
Červená i běloučká.
Kdybys hlas jak peří měla,
Věz, to bych ti věřit chtěla,
Zes ty nejpěknější ptáček,
V našich lesích ohniváček. —
Vrána, jíž ta marná chvála
Pravdivá se býti zdála,
Chutě zazpívati chtěci,
Sejra z huby pustila,

Jejžto Liška uchopěci
Takto k Vráně pravila:
Ne tvůj bloude hlas a peří,
Ale sejr mi mile voní,
Pochlebníku kdo co věří,
Věz, že pozdě bycha honí.
Podruhé ty majíc sejra,
Střež se Lišky hůř než vejra. = PONUČENÍ – Dej si pozor na lichotky, málokdy jsou myšleny vážně.