Národní obrození
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Další představitele
Prokop Šedivý
byl spoluzakladatelem Boudy, působil jako dramatik, herec, pocházel
z bohaté pivovarnické rodiny a znalost tohoto prostředí využil ve svých hrách
Dílo: Masné krámy – fraška o obchodnících, řemeslnících a sluzích, kteří propadli oblíbené kolektivní hře – sázení
Pražští sládci – fraška o sladovnickém prostředí, používá i jejich slang
Antonín Jaroslav Puchmajer
básník, vlastenecký kněz, byl vůdčí osobností tehdejších básníků (puchmajerovci)
vydal 5 almanachů, první dva se jmenovaly Sebrání básní a zpěvů, další tři měly název Nové básně, kromě jeho tvorby zahrnovaly i další české a slovenské básníky
zpracovával i adaptaci bajek
Šebestián Hněvkovský
básník, byl také součástí Puchmajerovy básnické školy
chtěl oslovit prostý lid, proto volil jednoduchý styl
je autorem balad i směšnohrdinského eposu Děvín – na pozadí příběhu o dívčí válce vytvořil parodický příběh o boji mezi muži a ženami
Noviny, vydavatelství, nakladatelství
důležitou roli v získání široké veřejnosti a šíření češtiny sehrávala žurnalistika
Václav Matěj Kramerius – byl významným nakladatelem a publicistou té doby, vlastnil knihkupectví a nakladatelství Česká expedice, které vydávalo cestopisy, knihy pro mládež i starší českou tvorbu
vydával i noviny (Krameriusovy c.k. pražské poštovské noviny)
Historie
nejdůležitějšími historiky 1. fáze NO byli:
Gelasius Dobner
jeden z prvních českých osvícenců, zakladatel moderního dějepisectví
vydal Hájkovu kroniku a řadu latinských pramenů k českým dějinám
snažil se odstranit předsudky o Husovi a o husitství
psal latinsky
František Martin Pelcl
1. profesor českého jazyka na pražské univerzitě; koncem života se rozhodl psát česky (X Dobner a jeho přátelé lat./něm.)
Nová kronika česká = 1. pokus o vědecké historické dílo v češtině, populární; měla nahradit Hájkovu kroniku správnějším vylíčením české minulosti
POZNÁMKY
Puchmajerova bajka – Vrána a Liška
Na vysokém dubě
Sejra držíc v hubě,
Paní Vrána seděla,
Sejr ten snísti hleděla.
V tom jej Liška ucítivši,
Honem z doupky běžela;
A se k Vráně přiblíživši,
Tuto řeč jí držela:
Jakž jsi pěkná, sestro zlatá!
Jakž jsi všecka hezoučká!
Žlutá, modrá, kropenatá,
Červená i běloučká.
Kdybys hlas jak peří měla,
Věz, to bych ti věřit chtěla,
Zes ty nejpěknější ptáček,
V našich lesích ohniváček. —
Vrána, jíž ta marná chvála
Pravdivá se býti zdála,
Chutě zazpívati chtěci,
Sejra z huby pustila,
Jejžto Liška uchopěci
Takto k Vráně pravila:
Ne tvůj bloude hlas a peří,
Ale sejr mi mile voní,
Pochlebníku kdo co věří,
Věz, že pozdě bycha honí.
Podruhé ty majíc sejra,
Střež se Lišky hůř než vejra. = PONUČENÍ – Dej si pozor na lichotky, málokdy jsou myšleny vážně.