Neruda,_Jan,_Povídky_malostranské

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 

Pan Vorel se přistěhoval na Malou Stranu z venkova a otevřel si tam krupařský krám. Na rozdíl od 
místních však v domě, kde dříve býval byt a nikdy žádný obchod, což místní považovali za nedobré 
znamení. Lidé jej mezi sebe nepřijali a ani jeho obchod nenavštěvovali, aby tam něco koupili. Tak bylo 
možné vidět vždy pan Vorla, jak kouří v prázdném krámě ze své pěnovky. Jednou tam přece zavítala 
slečna Poldýnka. Pak všude vyprávěla, jak je v jeho obchodě zakouřeno, že i mouka načichla, a tak 
tam již nikdo nikdy nepřišel. Pan Vorel zkrachoval, zavřel krám a měl se odstěhovat. Jenže v den 
stěhování nevycházel z domu, tak nechali jeho krám otevřít policií. Po otevření dveří na ně vypadla 
převrácená stolička a pan Vorel visel oběšen na skobě hned za dveřmi. Strážníci pak jen pochválili 
jeho dobře prokouřenou pěnovku. 

Hl. myšlenka: Povídka ukazuje, jak tragicky může skončit člověk, když jako cizí a nově příchozí 
nezapadne mezi původní obyvatele. 

Pan Ryšánek a pan Schlegl 

Vypráví příběh o vztahu pana Ryšánka a pan Schlegla, kteří oby patřili k návštěvníkům 
malostranského hostince U Štajniců. Oba tam jedenáct let pravidelně každý den ve stejnou dobu 
chodili, sedali za stejným stolem. Přesto spolu nikdy nepromluvili ani slovo. Sedávali vždy na stejná 
místa na opačných stranách malého stolu, bokem k sobě, a jen sledovali dění v sále. Jejich 
nemluvnost a vzájemná nevraživost byla způsobena láskou ke stejné ženě. Ta se prvně stýkala 
s panem Ryšánkem a hned vzápětí se dala dohromady s panem Schleglem a pak se za něj i vdala. Pan 
Ryšánek přestal do hostince chodit, avšak kvůli vážné nemoci. Když se po delší době zotavil, tak 
samozřejmě do hostince přišel. Podle svého zvyku si chtěl zapálit, jenže zapomněl tabák. Proto si pro 
něj poslal domů. V ten moment pan Schlegl ukončil jejich letité nepřátelství nabídkou vlastního 
tabáku ke kouření. A tak na sebe po letech prvně promluvili.