Neruda,_Jan,_Povídky_malostranské
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku
Pan Vorel se přistěhoval na Malou Stranu z venkova a otevřel si tam krupařský krám. Na rozdíl od
místních však v domě, kde dříve býval byt a nikdy žádný obchod, což místní považovali za nedobré
znamení. Lidé jej mezi sebe nepřijali a ani jeho obchod nenavštěvovali, aby tam něco koupili. Tak bylo
možné vidět vždy pan Vorla, jak kouří v prázdném krámě ze své pěnovky. Jednou tam přece zavítala
slečna Poldýnka. Pak všude vyprávěla, jak je v jeho obchodě zakouřeno, že i mouka načichla, a tak
tam již nikdo nikdy nepřišel. Pan Vorel zkrachoval, zavřel krám a měl se odstěhovat. Jenže v den
stěhování nevycházel z domu, tak nechali jeho krám otevřít policií. Po otevření dveří na ně vypadla
převrácená stolička a pan Vorel visel oběšen na skobě hned za dveřmi. Strážníci pak jen pochválili
jeho dobře prokouřenou pěnovku.
Hl. myšlenka: Povídka ukazuje, jak tragicky může skončit člověk, když jako cizí a nově příchozí
nezapadne mezi původní obyvatele.
Pan Ryšánek a pan Schlegl
Vypráví příběh o vztahu pana Ryšánka a pan Schlegla, kteří oby patřili k návštěvníkům
malostranského hostince U Štajniců. Oba tam jedenáct let pravidelně každý den ve stejnou dobu
chodili, sedali za stejným stolem. Přesto spolu nikdy nepromluvili ani slovo. Sedávali vždy na stejná
místa na opačných stranách malého stolu, bokem k sobě, a jen sledovali dění v sále. Jejich
nemluvnost a vzájemná nevraživost byla způsobena láskou ke stejné ženě. Ta se prvně stýkala
s panem Ryšánkem a hned vzápětí se dala dohromady s panem Schleglem a pak se za něj i vdala. Pan
Ryšánek přestal do hostince chodit, avšak kvůli vážné nemoci. Když se po delší době zotavil, tak
samozřejmě do hostince přišel. Podle svého zvyku si chtěl zapálit, jenže zapomněl tabák. Proto si pro
něj poslal domů. V ten moment pan Schlegl ukončil jejich letité nepřátelství nabídkou vlastního
tabáku ke kouření. A tak na sebe po letech prvně promluvili.