Nový epochální výlet pana Broučka

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století - Svatopluk Čech

Literárně historický kontext:

- česká literatura, 2.poloviny 19.století (vydán 1889)

- umělecký směr: historismus (zejména v architektuře, charakteristický návrat ke slohovým formám minulosti- slohy s předponou -novo)

-období májovců, ruchovců, lumírovců

- S. Čech mezi ruchovce – dodržovalli národně obrozenecký program

- snaží se prosazovat vlasteneckou tvorbu

tzv. Škola národní (kladli důraz na vlastenectví, slovanství + snažili se prosazovat svůj národ a jazyk, zviditelnit ho)

- znaky ruchovců: - historická tématika v knize: popisuje dobu husitů-historie

- život, jazyk, kultura i venkov

- národní a sociální problémy

-srovnávání:

Pan Brouček (19.stol.) husité (15.stol. - 1420)

- zbabělý, nevděčný - stateční(obrana země), váží si toho co mají

- je pro učení němčiny - jsou proti učení němčiny

- vykají si - neznají vykání

-udělal by cokoli aby přežil - udělali by cokoli pro svou zemi

- nemají hodinky, sirky, doutník

- skleněná okna jen bohatí

- kuře je drahé, lososů přebytek

- mění se křestní jména (např. Václav-Vacek, Vojta od Pavů, Miroslav- Mirek )

- příjmení mají podle otce(Pavel Petrův), domě, řemeslu (Miroslav zlatnik), vlastnosti (Vacek Bradaty)

-další představitelé: Eliška Krásnohorská (ruchovci), Josef Václav Sládek (ruchovci-poté lumírovci)

Májovci: Jan Neruda, Vítězslav Hájek, Karolína Světlá

Lumírovci: Jaroslav Vrchlický

Postavy:

-pan Brouček (celým jménem Matěj Brouček, pan domácí, bratr Matěj)

Hlavní hrdina, z 19.stol., zbabělý, nevěčný, nespokojený, líný, zajímá se jen o sebe, neustále si stěžuje, na všechno nadává, drzý (na Kedrutu), nešikovný (sudlice), nemusel společnost žen dokud nepoznal Kunhutu, líbí se mu

tlustý, v 15.stol. Má kuklu, žlutý kabát, kalhoty jedna nohavice červená, druhá zelená, boty do špičky

- Domšík (Janek od Zvonu) - statečný, odvážný, laskavý, ochotný, moudrý, vysoký s dlouhými vousy, jeho žena Mandalena, jeho dcera Kunhuta, bydlí na Staroměstském náměstí

- Kunhuta- dcera Domšíka a Mandaleny, mladá, krásná, statečná (kdyby mohla, jde do boje), normální postavy, hnědé oči, líbí se panu Broučkovi

- Jan Žižka - vůdce táborů, upřímný, rázný, statečný, měl jedno oko

Prostředí:

-Praha 15. a 19.stol.

- hostinec na Vikárce, podzemní chodby, Staroměstské náměstí, Vítkova hora - Žižkův vrch, dům pana Domšíka, vinice, Špitálské pole

Kdy: 15.stol. (červenec 1420) husité a 19.stol. autorova současnost

Délka děje: 4-5 dní (spal na ulici, u Domšíka, na Vítkově hoře, v sudu)

-Děj

Pan Brouček se proslavil už dříve výletem na měsíce, o slávu ale nestál. 12.července 1888 šel do hostince na Vikárce, kam často chodíval, který patřil panu Würflovi. Společně se bavili o pražských podzemních chodbách, údajně vedla 1 z nich pod Vikárkou, další tvrdil, že by se podzemní chodby hodily králi Václavovi a mohli by vést pod Vltavou. Když odchází z hostince, pod nohama mu ustoupila půda a po nakloněné ploše sjel do podzemí. První si myslel, že spadl do sklepa, poté do pražských podzemních chodeb o kterých se před chvílí bavili. že by chodba mohla vést pod Vltavou a vést do jednoho z domu krále Václava. Chodbami došel až ke dveřím, které vedli do klenotnice s diamanty, šperky a obrazy. Pomyslel si, že to byla nejspíš klenotnice krále Václava, kterou zatím nikdo neobjevil. Měl radost, že bude bohatý. Za jedním z obrazů našel cestu ven. Když se dostal ven a rozhlédl se kolem sebe, zjistil, že neví kde je a to si myslel, že zná Prahu opravdu dobře. Domy a celkově ulice mu připadali zvláštní, ulice nebyly osvícené, špinavé, špatně dlážděné. Po chvíli narazil na zvláštně oblečeného muže s lucernou od kterého se dozvěděl, že Žižka žije, že je rok 1420 a obvinil ho, že je vyzvědač od Zikmunda. Narazil i na muže v brnění, jejichž zbraně mu připadaly jako z doby husitské. Na ulici se vyspal a šel prozkoumat ulice Prahy. Všechny domy byly zvláštní, zdobené arkýři, vížkami a malovánim. Později za ním přišel Domšík, který mu potvrdil, že je rok 1420, ale jelikož se řeč pana Broučka a řeč v 15. Století lišila a nevěřil mu, že je Pražan, a tak si vymyslel, že se v Praze narodil, ale dlouho žil v zahraničí. Řekl mu jaká je situace, Zikmund s křižáky 2 týdny obléhá Prahu – od Pražského hradu až k Holešovicím. Brány střeží a dávají si pozor na každého podezřelého člověka. Nad městem je několik hejtmanů(4 Prazane, 4 taborina) -řídí vojenské věci, střežení bran. Domšík pana Broučka u sebe doma ubytoval a nabídl mu jiné oblečeni, aby nevyčníval a lidé si nemysleli, že patří k Zikmundovi. Pan Brouček si stěžuje, že si nic takového oblékat nebude a pokoj pro hosty, který mu Domšík nabídl, se mu také nelíbil. Domšíkovi slibuje, že s ním půjde do boje proti Zikmundovi, ale má v plánu vytratit se a jít si po svých. Vyspal se a ráno mu Domšíkova manželka společně s jejich dcerou Kunhutou, která se mu líbila, jim připravily snídani. Žižka je s tábory na Vítkově hoře, aby se tam neusadil Zikmund a neobklopil Prahu ze tří stran. Zikmund chtěl vyhladit učení Husovo, svolal proti Česku celý svět. Jídlo si Brouček několikrát přidával. Pan Brouček vybral si zbraň, vzal si sudlici a vyrazili s Domšíkem do ulic. Pan Brouček sudlicí ohrožoval okolí, protože se mu špatně nesla. Hodně porovnává stavby jako kostely, mosty, věže, jak se změnili nebo ještě vůbec nebyli. na hřebenu. Na Letné kde bylo velké množství bojovníků od Zikmunda, křižáků, vlály tam praporce s červeným křížem a bylo tam mnoho děl. Bojovníci se k Zikmundovi přidali kvůli papežovi, který jim slíbil odpuštění – je jich 150tis. Čechů je pětina.