Nový epochální výlet pana Broučka

Na druhém břehu, kde byl zástup žoldnérů - křižáckých (voják, který se za peníze nechavá najímat k boji) proti nim husité, se rozpoutala šarvátka, husité vyhráli.

Křižáci proti nim vystřelili mnoho šípů. Pan Brouček utekl. Pražané se Zikmundova vojska nebojí, i když jich je méně a mají jen s cepy, za to mají velký zápal, zahání křižáky, kteří jsou dobré obrněni a ozbrojení. Cestou se zestavili v hospodě, Vedou debatu o tom jak jsou věrny kalichu, učeni husovu a své zemi. O víře táborů, zda jsou věrní učení Husovu a neodchyluji se od něj. Křižáci jsou křesťané, při církvi. Zazvonil ale zvon na poplach, což znamenalo boj. Křižáci přejeli přes Vltavu a míří k Poříčské bráně. Vzali si zbraně a vyrazili do boje. Brouček byl davem tlačen dopředu, davem vystrčen Poříčskou branou. Jelikož směrem do města nemohl, hrnuli se z něj davy husitů, vydal se na vinici pod Žižkovem. Na Špitálském poli se bojovalo, ale Pražané se vylekali a běželi zpet a Křížáci na koních je sráželi k zemi. Za Brouckem jel jeden z křižáků, Brouček zakopl, kůň ho přeskočil a běžel dál. Brouček ležel na zemi dál a dělal mrtvého. Vymyslel, že půjde na Vítkovu horu za Žižkou a tam bude v bezpečí. Na bojišti se stala změna a to ta, že

Prazane s hejtmany hnal zpět krizaky před sebou. Když už bylo po všem našli ho 2 táboři, muži od Jana Žižky, což usoudil z jejich konverzace. Brouček jim tvdil jak je statečný (Vymyslel si, jak svůj meč zabodl koni do boku, že byl omráčen a chtěl krizakum nadbehnout. Povídá že přijel aby pomohl v boji.), čímž se jim zalíbil a řekli, že by mezi tábory zapadl. Odvedli ho za Žižkou na Vítkovu horu. Žižka ho pošle pracovat, stavět kamennou zeď, jeho úkolem bylo podávat kameny. Rozhodl se, že až bude příležitost uteče. Šel spát. Broučnapadlo, že by se podzemní chodbou kterou přišel mohl dostat i nazpět. Žižka zpozoroval podezřelé

chování křižaku a tak se všichni bojovníci postavili na svá místa. Pozorovali boj dole v Praze,

především na Špitálském poli. Na Vítkovu horu zaútočili (krizaci) míšňane, ale táboři z této strany útok nečekali, a tak zmatkovali. Žižka nařídil hejtmanství Chvalovi, aby společně s jeho cepníky, aby napadli křižáky z boku. Když šli vinicí, pan Brouček se vydal na útěk. Jeho plán byl, že bude předstírat že je posel Žižky, čímž se dostane branou do Prahy, vezme si věci z Janova domu a půjde do domu krále Václava(U Černého orla). Prošel branou, řekl že je Zizkuv posel a že Žižka potrebuje pomoc. Pražané se vydali na pomoc. Podařilo se mu dojít do domu pana Domšíka, vzal si své věci. Cestou k podzemním chodbám naproti němu jeli krizaci na koních(měli korouhvicky s křížem) to si alespoń myslel, a tak si klesl na kolena a německy říkal, že je němec a katolík. Zjistil, že to ale Němci nejsou, a tak tvrdil, že není Němec ani katolík, ale Čech a husita, nejdříve že je Pražan, potom tábor.Nevěřili mu a i kdyby byl, nechápali, jak by mohl ze strachu že smrti zavřít svůj rod a víru. Žižka nad ním vznesl soud, že za svůj zbabělý útěk a to, že podle situace si vymýšlí, musí být potrestán, a to upálen v sudu. Brouček zoufalý prosí o smilování a řekne že je z 19.stol. Když ho svázaného dávají do sudu, zahlédne v okně Kunhutu a šeptá: “Kunko, Kunko.” K sudu přijde pan Würfnel a říká: “Co to tady kuňká?” Pan Brouček se vrátil do své doby. Pan Brouček se nemohl vzpamatovat a rozmluvil se až po třech pivech. Panu Würflovu všechno řekl.