Ostře sledované vlaky

Miloš se zvedl z mrtvých koní a šel dál. Podlezl závory a na páté koleji stály osobní vagóny - celý ten vlak byl rozstřílený a Miloš se šel podívat dovnitř (měl roztřískaná okénka, stopy krve, uvnitř na zemi krvavé kus oblečení, knoflíčky, rozházené figurky šachů či Člověče nezlob se, popsané plechové stěny rukopisy mašinkvérů, některé byly roztržené granáty…). Tyto vagóny byly už dávno vyřazeny z provozu. Miloš seskočil z posledního stupátka a nahlédl do kanceláře. Pan výpravčí Hubička měl nohy na telegrafním stole a spal a po schodech byly slyšet kroky pana přednosty – to už výpravčí vstal. Pan přednosta šel čistit holubník a byl celý zašpiněný od holubího trusu. A Miloš vešel do dopravní kanceláře. „Výpravčí Miloš Hrma se hlásí ve službě“!, překvapil přednostu, který ho radostně poplácal po rameni a znovu ho varoval, ať si příště dá pozor (podle vyhlášky sám říšský zmocněnec prý nebude ani chvilku váhat a dá odstřelit pár českých výpravčích). Do stanice vjížděl nákladní vlak – přednosta spolu s holoubky na ramenou vyšel ven a výpravčí si šel se strojvedoucím popovídat (o tom jak strojvedoucí maluje moře a pozdravit ho. Miloš stál na perónu a viděl, že si vlakvedoucí a jeho četa jen přijeli prohlédnout Hubičku, kvůli jeho skandálu se slečnou Zdeničkou. Všichni se dívali do nebe, kde viděli, jak pan výpravčí Hubička dává dlouhými pohyby Zdeničce na zadek razítka. A když se vynadívali do nebe, upnuli zrak na Hubičku.

Miloš vběhl do dopravní kanceláře, kde zvonil telefon. Z okna bylo vidět přednostu, jak si povídá s holoubky. Z okna bylo vidět ty vagóny vlaku, v níž byl dobytek, který putoval na pražská jatka (ať už v teplých či mrazivých dnech, někdy až z Maďarska). Miloš tohle nenáviděl. Vyběhl z dopravní kanceláře a zeptal se strojvedoucího, odkud zvířata vezou. Odpověděl mu, že z fronty a už deset dní. Proto Miloš nakoukl dovnitř, některé krávy už byly mrtvé, a ty, které byly ještě živé, měly oči plné umučení a strachu. Poslední tři vagóny byly plné mrtvých ovcí, které se navzájem hlady jedly. Miloš křičel: „Ty Němci jsou prasata!“ a strojvedoucí mu to jen potvrdil. Když měl vlak páru, rozjel se a odjížděl. U liverpůlu, u skladiště, byly přistaveny dva vagóny určené pro zvířata směřující na jatka. Poté projely kolem dva ostře sledované transporty, samé tanky a Tygři a od vesnice přiváděli honáci hovězí dobytek. Hubička řekl Milošovi, že mu děkuje, jak to za něj vzal na té esesácký mašině a že mu to nikdy nezapomene. Zazvonil telefon a Miloš to zvedl: „Spadlo nám rameno semaforu!“ zavolal na výpravčího. Nabídl se, že tam na bicyklu (na kole) sjede a přidrží rameno do polohy volno. A tak ujížděl pěšinkou ke stožáru návěstidla, posadil se obkročmo na lampu a zelenou baterkou dával lokomotivě (vezla jídlo a pití pro důstojníky na frontu) znamení, že může jet. Lokomotiva rozvířila sníh a byla pryč. Potom přišla polední pauza a Miloš si ohřál polévku v modré baničce a otevřel vjezdové návěstidlo pro motorovou drezínu, v které jel traťmistr. V tu chvíli někdo vešel. Někdo, kdo napřed nechtěl prozradit svou totožnost. Byl to dopravní šéf Slušný, který se sháněl po přednostovi, jenž zrovna krmil holuby v holubníku. Jakmile Miloš zjistil, kdo za utajenou tváří stojí, ulekal se a začal salutovat. Hubička měl neustále nohy na stole, jako by se nic nedělo. V tu vešel pan přednosta celý špinavý od holubího trusu a peříček a ohlásil panu dopravnímu šéfovi stanici. Šéf se nestačil divit. Venku v drezíně byla komise, která přišla projednat případ Hubičky (průšvih se Zdeničkou a razítky). Pan přednosta pozval dopravního šéfa do své kanceláře a nabídl mu tabák, ale on ho nechtěl. Dovnitř vešel i rada Zednicek s aktovkou plnou spisů a fotek Zdenčiny pozadí s razítky a pak přednosta musel dělat zapisovatele a prosil, zdali se může převléknout, že v almaře má nový oblek schovaný k povýšení, ale dopravní šéf mu nedovolil se jít převléci. Za nedlouho vešla i Zdenička, která byla hvězdou tohoto případu a o kterou se prý zajímali i ve filmu! Rada Zednicek vysvětlil vojenskou situaci říšských armád podle mapy Evropy a ihned poté došlo k výslechu Zdeny – její výpověď byla zajímavá, až napínavá („Jednou večer, když nejely vlaky, se s Hubičkou nudily. Hráli na fanty a ona stále a znovu prohrávala, až z ní musel Hubička sundat i kalhotky.“). Přednosta zapisoval její výpověď a Hubička jen zasněně seděl, díval se na Zdeničku a ani nemukal. Miloš mezitím sloužil a stavěl návěstidla do polohy volno a zase stůj… Miloš vyběhl na perón a hlavní kolejí projížděl další ostře sledovaný transport i s tanky na nichž se slunili mladí němečtí vojáci. Miloš vešel do stanice a ohlásil příjezd transportu, kdežto mezitím se dopravní šéf spolu s radou Zednickem domluvili, že pro Hubičku je obhajoba jasná - „hanobení němčiny, státního jazyku“, jelikož na razítkách, které měla Zdenička po stehnech a zadku, byly převážně německá slova. Miloš vylezl na perón a dával znamení průjezdu lazaretnímu vlaku