Proletářská literatura

„Antoníne, topiči elektrárenský,

do kotle přilož!“

1. Poetismus

V letech 1924–1925 se od proletářského umění oddělil nový program – poetismus

Hl. představitelé – V. Nezval, K. Teige, Konstantin Biebl, Jaroslav Seifert

Znaky

• Poetismus – „umění hravosti“, optimisticky se dívá do budoucnosti

• Vyloučení sociálního obsahu z básní, zachycení místa, kde se dělníci bavili (kabarety, varieté, lidové veselice)

• Zdůrazňují využití fantazie, lyričnosti, asociací, slovních hříček

• Navazuje na apollinairovské pásmo

Vítězslav Nezval – básník, prozaik, dramatik, esejista

• Člen Devětsilu, s K. Teigem společně napsali 1. manifest poetismu, publikoval v Rudém právu a v Lidových novinách

• V r. 1934 založil surrealistickou skupinu, kterou r. 1938 rozpustil, po 2. sv. válce se přiklonil k socialistickému realismu

Dílo

• Proletářská poezie – Most – sbírka, ve které zachycuje období studií na střední škole, vzpomíná na domov líčí vlastní citové zkušenosti

• Poetismus – Pantomima – první poetistická sbírka – báseň Abeceda (inspirovaná tvary písmen – D = luk)

• Básně noci – nejlepší poetistické básně – báseň Edison – bere si za vzor vynálezce Edisona, báseň je jakousi oslavou práce a jako protipól se poukazuje na svět hazardních hráčů

• Surrealismus – Žena v množném čísle – hl. motiv je Nezvalův vztah k ženám, v básních je líčí různě (božská stvoření, zrádné bestie, bezduché loutky) – básně Žena v množném čísle, Košile, Ženy z předměstí

• doba Okupace – sbírka Matka Naděje – prolínají se v ní 2 témata – obava o těžce nemocnou matku a osud národa ohroženého fašismem – autor tvrdí, že ani jednomu se člověk nesmí poddat

• Poválečné sbírky – vliv socialistického realismu, sbírky jsou tendenční a umělecky nekvalitní

  • Manon Lescaut – veršované poetické drama (vytvořil pro divadlo E. F. Buriana) – hra o komplikovaném vztahu mezi krásnou Manon a rytířem des Grieux

    • v době okupace fascinovala diváky krásou českého jazyka

• Abeceda – ukázka

A

nazváno buď prostou chatrčí

Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu

Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí

a člověk neví kam by složil hlavu

D

luk jenž od západu napíná se

Indián shlédl stopu na zemi

Poslední druhové zhynuli v dávném čase

a měsíc dorůstá prérie kamení

Jaroslav Seifert – básník, prozaik, novinář, spoluzakladatel poetismu, národní umělec
(nositel Nobelovy ceny)

• Narodil se v Praze na Žižkově v proletářském prostředí, gymnázium nedostudoval kvůli velké absenci

• Byl členem Devětsilu, v r. 1921 vstoupil do KSČ, ve 20. letech 20. století hodně cestoval – navštívil Paříž, sovětské Rusko

• Živil se jako redaktor Komunistického nakladatelství a knihkupectví, redigoval sborník Devětsil

• r. 1929 opouští KSČ, protože nesouhlasí s vedením v čele s K. Gottwaldem, po válce působil v levicových denících (deník Práce, Rudé právo, Rovnost)

• od 50. let se stal kvůli svým politickým postojům terčem kritiky představitelů KSČ, r. 1966 jmenován Národním umělcem, politicky a kulturně se angažoval v období tzv. Pražského jara

• v r. 1977 podepisuje jako jeden z prvních Chartu 77, v r. 1984 mu byla udělena Nobelova cena