proměna

Řehořova matka – starostlivá, ale zároveň opatrná a nedůvěřivá; neunese se dívat na syna po proměně, doufá, že je to jen přechodná situace, při konfrontaci s ním z něj má hrůzu; kvůli finanční situaci musí chodit do zaměstnání, následně, jako ostatní, Řehoře bere jako břemeno

Řehořův otec – muž činu, ztělesnění nerozvážné síly, prchlivý, praktický, tvrdý, přísný; po proměně musí začít pracovat; syn je mu odporný (hází po něm jablka)

Další postavy: služka, nájemníci, zástupce firmy, ve které Řehoř pracoval

Matka a Markéta nakonec upřednostní vysvětlení, že se Řehoř ztratil, a uhynulý hmyzí tvor s ním nemá nic společného

Obsah:

Jednoho dne se Řehoř Samsa probudil a zjistil, že se proměnil v brouka. Zanedlouho na něj doléhali rodiče i prokurista, který přišel zjistit, proč Řehoř nepřišel ráno do práce, aby odemkl dveře a pustil je dovnitř. Prokurista si stěžuje na Řehořovo chování a ten se bojí o svou práci, proto se pokouší prokuristovi omluvit a vše mu vysvětlit: „Pane prokuristo! Ušetřte mé rodiče! Vždyť k všemu tomu, co mi vyčítáte, není důvod.“ Jenže nikdo z nich mu nerozumí. Když se Řehořovi konečně podaří slézt z postele a otočit klíčem v zámku, všichni se vyděsí a prokurista prchá pryč z domu.

Řehoř si ale uvědomí, že přijde o práci, a proto chce prokuristu zastavit a všechno mu vysvětlit. „Nic nepomáhaly Řehořovy prosby, nikdo těm prosbám také nerozuměl, aťsi kroutil hlavou sebepokorněji, otec jen tím více dupal“ Nakonec je Řehoř zahnán do svého vlastního pokoje, kde je vězněn.

Řehořova sestra ho chodí krmit a uklízí mu v pokoji, ačkoli se ho sama štítí. Dělá to však tajně, ráno, když všichni ještě spali a po obědě, kdy odpočívali a ona mohla pro něco poslat služku, která hned druhý den po proměně dala výpověď.

Nikdo nemůže Řehořovi rozumět, ale také nikdo neví, že on rozumí každému jejich slovu a poslouchá je za dveřmi. Řehoř přemítá o svém životě, o své rodině a o práci, kterou vykonával jen pro to, aby rodině přilepšil, neboť matka i otec nepracovali. Navíc chtěl své sestře, která hrála na housle, zaplatit konzervatoř, což chtěl oznámit o Vánocích.

Zároveň Řehoř zjistí, že se díky svým lepkavým nohám může pohybovat i po stěnách. Všimne si toho i jeho sestra a když je otec pryč, chtějí Řehořovi z pokoje odstěhovat vyšší nábytek, který mu v těchto cestách brání. Jenže když se pustili do stěhování, matka nadnesla, jestli to není náznak toho, že se vzdávají naděje na Řehořovo uzdravení a nechávají ho bezohledně jemu samotnému. Navrhuje, aby uchovávali Řehořův pokoj v tom stavu, jak byl, aby Řehoř, až se uzdraví, nelezl vše beze změny a snadněji zapomněl, co bylo před tím. „Naslouchaje těmto matčiným slovům, poznal Řehoř, že nedostatek jakéhokoliv bezprostředního dorozumění s lidmi, spojený jednotvárným životem uprostřed rodiny, mu určitě za ty dva měsíce pomátl rozum, jinak si totiž nedovedl vysvětlit, že mohl vážně zatoužit, aby mu pokoj vyprázdnili.“ Řehoř ve snaze něco zachránit lezl po všech věcech, které mu stály v cestě, až se mu točila hlava a v tom přišel domů jeho otec. Řehoř se pokusil otci utéct, ale nakonec ho otec zasáhl několika jablky, přičemž mu způsobil těžká zranění.