Psychologická próza

Rozhraní

Černé světlo

Svědek – hlavní protagonista, méněcenností poznamenaný a nemocný stařec Kvis, je vědomým strůjcem zla, který v lidech rozpoutá temné pudy a vášně.

• Emanuel Kvis je nemocný, starý muž trpící pocitem méněcennosti se zvláštní zálibou – sbírá lidské příběhy včetně lidských slabostí

• díky tomu dokáže využívat lidi a probouzet v nich temné stránky, pokušení a vášně

• nikdo z nich však nespáchá žádný zločin –zlo je poraženo láskou mladých lidí

• symbolicky vyjádřena víra v porážku nacistů

- Váš pan bratr hraje rád karty.

Statkář zatne pěsti a vypadá, jako by chtěl udeřit do stolu

a zařvat. Ale přikrčí se a řekne chraptivě:

- Hraje proto, aby mě dráždil.

- Proč by vás chtěl dráždit? Máte přece svou vůli a děláte

jistě, co sám chcete.

- Ví, že jsem se zařekl, že nikdy nebudu hrát, a chce mě

vyprovokovat.

Emanuel Kvis se nakloní dopředu, zamžiká očima a pak je

široce otevře. Ach, ty jeho oči, takoví proradní jezevčíci,

neslídí a nečenichají jenom po tváři, nýbrž hrabou si nory v

očích druhého, chtějí dovnitř, až na dno, kde sedí kořist,

schoulena a vrčíc smrtelným strachem.

Egon Hostovský – prozaik, který dokázal ve svých románech postihnout pocity odcizení lidí, kteří se snaží nalézt svou identitu. V jeho prózách lze vidět vliv Dostojevského a Kafky (postavy jsou často židovského původu jako autor). Hostovský strávil více jak polovinu svého života v exilu, r.1939 uprchl před nacisty, od února 1948 dal před komunistickou diktaturou přednost životu “cizince mezi cizinci“.

DÍLO

• zaměření na introvertní (uzavřené) jedince

• silné pocity odcizení a odloučenosti

• postavy nedokáží řešit komunikační a sociální problémy

• pocity bezvýchodnosti a cizoti mezi lidmi

Žhář

Případ profesora Körnera

• hl. postavou je židovský intelektuál, profesor Körner, slaboch, trpí komplexem méněcennosti, emocionálně labilní, který tíhne k silným osobnostem

• setkává se tváří v tvář se svou smrtelnou nemocí (cukrovka)

• zároveň se dozvídá o poměru své ženy s lékařem

• krize – pocity odcizení, ublížení

• snaha vykonat něco výjimečného, užitečného → zoufalé gesto

• ve chvíli, kdy se dozví omyl v diagnóze, nešťastně umírá

• u Körnera se mísí svět fantazie a reality

Jaroslav Havlíček – patřil ke generaci, která byla na začátku vysokoškolského studia odvelena na frontu 1. světové války. Je „ryze českým“ spisovatelem, v jeho knihách se střetáváme s rozmanitě degenerovanými jedinci, ať již mentálně či vlivem postupující nemoci. Vypráví střízlivě, téměř chladnokrevně.

DÍLO

• naturalistické prvky

• zobrazeno maloměstské prostředí

Neviditelný

Petrolejové lampy – dramaticky gradovaný příběh energické Štěpánky Kilianové, sice nehezké, ale citlivé. Touha po dětech a po sňatku ji vžene do manželství s cynickým (necitlivým), zatrpklým (mrzutý, nedůvěřivý, nic už od života nečeká) a zadluženým bratrancem, u něhož se postupem času objevuje zesilující se paralýza mozku (syfilida) (demence). Nešťastné manželství narůstá do hrůzné podoby a Štěpánce se rozpadá celý její svět.