Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Pygmalion

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (20,46 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

PYGMALION GEORGE BERNARD SHAW Charakteristika hlavních postav: Henry Higgins:živí se fonetikou, podle přízvuku dokáže určit, odkud člověk pochází, je starý mládenec, nechce se vázat, líbí se mu spíše starší, vyzrálé ženy, velmi necitlivý, zdá se, že nemá žádné emoce. Lízu bere jako obyčejnou, spíše hloupou holku. plukovník Pickering:přítel Higginse, zabývá se jazykem, přijel za Higginsem z Indie, na rozdíl od něj se umí chovat i ve společnosti, s Lízou soucítí, má výčitky svědomí kvůli zacházení s Lízou. Velmi vzdělaný, gentleman. Líza Doolittlová: pouliční květinářka, trochu pomatená, slušná a celkem pěkná dívka; je chudá a živí se, jak se dá, snaží se, udělat ze sebe dámu, ráda by měla vlastní květinářství. Prostořeká. Freddy:syn paní Eynsford-Hillové, zamilovaný do Lízy pan Doolittle:otec Lízy, hodně pije, pracuje jako popelář. Když se Higgins ujme Lízy, snaží se z něj pan Doolittle vytáhnout peníze za to, že mu Lízu odvedl, ve skutečnosti ale Líza s otcem moc dobrý vztah nemá. paní Higginsová: velmi slušná, společenská a citově založená žena, která nakonec Líze pomáhá, protože se jí nelíbí, jak její syn Higgins a také Pickering Lízu využili. Typická žena tehdejší doby. Hlavní myšlenka: Dílo popisuje pozoruhodný experiment profesora Higginse a jeho přítele plukovníka Pickeringa, kteří se snaží naučit dívku z ulice mluvit tím nejvznešenějším jazykem a chovat se jako vévodkyně, měla by se z ní stát vzdělaná dáma. Dílo má zobrazit především život různých společenských vrstev v Anglii a jejich chování, dále je zde řešena ženská emancipace a problém lidské důstojnosti. Vztah autora k textu: Psáno ich formou, neobjevuje se zde vypravěč, protože se jedná o dialogy mezi jednotlivými postavami, občas jsou přidávány scénické poznámky. Jazykové prostředky: Jazyk je hovorový, místy až nespisovný, jsou využity i knižní výrazy. Velký kontrast mezi jazykem spodiny a řečí vyšší společnosti. hyperbola (jela jsem taxíkem milionkrát, ulice posety mrtvolami mužů)přirovnání (visela mi na krku jako balvan, nahatá jako vopice)opakování slov (ale copak, copak, copak)vulgarismy (nabídni té couře židli, fízl)kontrasty (chudá, milá dívka x hrubí muži z vyšší společnosti)hovorové výrazy (nóblejc, rachota)archaismy (milospaní)přímá řeč Slohové postupy: Hlavně charakterizační a popisný Kompozice: Děj je chronologický, málo rozsáhlý. Hra se dělí do pěti dějství, dějství jsou číslována a pojmenována. Dílo obsahuje předmluvu a doslov – jsou zde dokreslovány osudy některých postav. Objevují se zde dialogy s kratšími větami i delší monology jednotlivých postav. literární druh: epika literární žánr: drama 1. pol. 20. Století (komedie) Umělecké směry: Ovlivněno nástupem kapitalismu a socialismu. Realismus: Objektivní zobrazení skutečnosti, používají se nové výrazové prostředky (nářečí, archaismy). Kladen důraz na přehlednou kompozici. Společensko – historický kontext:Světová literatura 1. poloviny 20. století Dílo vzniklo v době, kdy se v Evropě rozšiřoval kapitalismus a socialismus, Británie byla velmi konzervativní a fungovalo zde rozdělení do společenských vrstev, bylo velmi těžké se dostat do vyšší společnosti. Shaw se inspiroval Ovidiovým dílem Proměny, ale není známo, že by inspiroval další autory. filmové zpracování: Dílo bylo zpracováno 4x ( Německo, Nizozemsko, Velká Británie, USA – filmové zpracování muzikálu My fair lady.) Další autorova díla: Hry - sociálně kritické, některé byly zakázány - kritické, historické, komické - témata dobová i historická - celkem asi 70 her Nezralost, Nespolečenský socialista, Člověk nikdy neví, Osudový muž, Živnost paní Warrenové, Caesar a Kleopatra, Svatá Jana, Majorka Barbara, …. Další autoři doby: Romain Rolland: Petr a Lucie Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ Henri Barbusse: Oheň (Francie) James Joyce: Dubliňané, Odysseus John Galsworthy: Sága rodu Forsythů (Anglie) Thomas Mann: Buddenbrookové, Josef a jeho bratři Henrich Mann: Profesor Neřád Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid, Cesta zpátky, Vítězný oblouk Lion Feuchtwanger: Židovka z Toleda Bertolt Brecht: Žebrácká opera (Německo) Kafka: Proces (Pražská německá škola) Gorkij: Matka Michail Šolochov: Tichý Don (Rusko) Patří sem také autoři ztracené generace (Hemingway, Faulkner, Steinbeck, Fitzgerald) Vlastní názor: Pygmalion mě zaujal už svým názvem. Přiznám se, že jsem nevěděla, co si pod tímto názvem mám představit. Kromě názvu na mě zapůsobil i autorův styl vypravování. Má svůj vlastní styl, což je pro úspěšného spisovatele zásadní. Příběh mě pobavil, střídaly se zde humorné chvilky s chvilkami vážnějšími, zamyšlenějšími, projevující skutečný lidský charakter.

Témata, do kterých materiál patří