Spalovač mrtvol

Nesmíme také opomenout panoptikum, kde se koná výstava voskových figurín reprezentující morbidní exponáty lidských orgánů. Přičemž hlavní postava obdivuje krásy, které jsou oku mentálně zdravého člověka skryty. Zde, obecně ve většině podivných situacích a v situacích s hororovým nádechem přichází na scénu starší manželský pár, jejichž chování vyznívá dosti groteskně. Na první pohled šílená, hysterická manželka si je však jako jediná vědoma, jak bizarní celá situace je. Zde došlo nejspíše k podnícení „hrdinova“ sociopatického vztahu k tělu a motivace k hrůzostrašným činům.

O spalovači mrtvol se dá hovořit v kontextu psychologické novely s hororovými prvky. Hororové vyznění bylo zvoleno záměrně k podtržení hrůz, jichž se extrémistické ideologie dopouštěly. Zároveň se však hororového prvky dostávají do kontrastu s těmi groteskními, z čehož lze vyčíst autorův bizarní, místy až odporný smysl pro humor. Často lze výše zmíněné humor pozorovat na směšných jazykových formulací. Příkladem může být jízdní řád smrti, či zákon o kremaci, kdy se tabu téma, jako je smrt, vnímá jako nutná očištění německé společnosti parazitů s alespoň kapkou „nečisté“ krve.

Hlavním tématem příběhu se tedy stala proměna psychického nastavení protagonisty, pana Kopfrkingla vlivem společenského nátlaku. V průběhu děje můžeme pozorovat gradaci tématu, kdy se z mírumilovného člověka, který by pro svou rodinu položil i svůj život, stane vrah, který pod vlivem autorit a mylného přesvědčení o vyšším poselství usmrtí všechny příslušníky domácnosti. Protagonista postupně ztrácí racionální uvažování a propadá schizofrenickým stavům. Klíčovým motivem je zjevení ženy v černých šatech, jež symbolizuje blížící se smrt. Prvně se s ní setkáváme na úplném začátku při otevření krematoria a poté na konci, kdy spokojeně, jako patron pyšný na učňovo dokonané dílo, odchází s protagonistou zpět do krematoria.

Do motivistické výstavby díla se promítly prvky postmodernismu, uměleckého proudu, jehož stěžejní myšlenkou je reinterpretace a přikládání původnímu motivu nové významy. Právě významová mnohovrstevnatost posloužila autorovi k vyjádření mnoha pocitů a postojů skrze různé variace motivů. Jako příklad můžeme uvést motiv octomilky, která nejenom svoji žlutou barvou, ale také svým odpudivým způsobem života symbolicky odkazuje na Židy.

Jak již bylo zmíněno, roli protagonista zastává pan Kopfrkingl, vzdělaný a zásadový podivín se zálibou k vážné hudbě a umění obecně. Ostatním však svolí jej oslovovat pouze pod jménem Roman. Jméno Roman může metonymicky odkazovat na Řím, který je v rámci fašistického ideologie výrazným symbolem pochodu za etnocentrické ideály. Zásadovost protagonisty se projevuje nejen v jeho averzi k omamným látkám, které dle něj z lidí dělají pouhé závislé trosky bez vyššího cíle, ale i v oddanosti k jeho práci, kdy si ani na rodinné večeři neodpustí detailní popisy kremace. Svoji rodinu miluje nadevše, však v průběhu děje vlivem především jeho proněmecky smýšlející kamaráda Williho spíše vítězí již zmiňovaná zásadovost, kdy v očistě německé krve spatřuje poselství od Boha.