strakonicky-dudak

Švanda se vrací domů. Zanedlouho po něm přišla i Dorotka a Kalafuna. Dorotka nechce o Švandovi ani slyšet, ale opět se jí zjevila Rosana a varuje jí, že Švandovi hrozí velké nebezpečí. Švanda jde s Vocilkou přes les. Tu potkají starce a ten jim radí, aby přes les nechodili, protože je svatojánská noc a v tu dobu se objevují nadpřirozené bytosti. Švanda však neposlechne. Zatím ho hledá Dorotka. Spatří ho kole divoženek. Z kola ho vyvlekla a společně utekli do vesnice. Hra končí tím, že mezi Dorotkou a Švandou stojí Rosava a nad nimi odlétají lesní víly

Děj je vyprávěn chronologicky,v časovém následnosti.

Hl.hrdina :

Švanda - důvěřivý, lehkomyslný, nerozvážný, chudý dudák, nezkušený. Touží po penězích, aby mohl získat Dorotku, dobrosrdečný, cílevědomě a bez přemýšlení jde do světa, ve světě zpychne, poté ale je z něj zase pracovitý člověk.Dorotka - samostatná,věrná, obětavá, odvážná. Miluje ŠvanduKalafuna - přátelský, vlastenec, pracovitý, doma spokojený a šťastný. Přítel Švandy, pomáhá Dorotce najít Švandu, stačí mu domácí štěstí, nepotřebuje do světaRosova - obětavá, milující oddaná matka, lesní panna, matka Švandy, ochotnáVocilka - prospěchář, ryze záporná postava, výřečný, vtíravý, pokrytec, podvodník, jde mu jen o zisk, představuje odklonění od českého životaZulika - princezna, povýšená, neohleduplná, má dojem, že peníze zmůžou všeTrnka - otec Dorotky

Syntax :

Jedná se o přímou řeč.Kniha je rozdělena na 3 jednání a každé je rozděleno na několik výstupů.Těch je tam celkem 45.

Jazykové prostředky :

Dílo je psaný formou divadelního scénáře vyskytuje se zde převážně lidový jazyk s hovorovými výrazy. Víly mluví ve verších, královská rodina komolí česká slova. Víly mluví veršovaně a vznešeně. Cizinci se vyjadřují pomocí 3. os.č.jed. A Češi zachovávají svůj lidový jazyk, své nářečí. Jazyk chudých: lidové obraty a přirovnání, humorné, pořekadla, přísloví, komolení cizích slov Jazyk Vocilkův: mnoho cizích slov Jazyk víl: poezie, verše

Lidovost a českost Strakonického dudáka projevuje se nejvýrazněji právě v těchto stránkách. Slovní prostředky (slova, ustálená spojení, obraty), které Tyl vkládá do úst lidovým postavám své hry, jsou nejběžnější prostředky živé mluvy, slova označující běžnou denní skutečnost, často jako součást lidových rčení. Lze říci, že je mluva všech lidových postav přímo protkána těmito prostředky, že do každé jejich promluvy vkládá Tyl typické výrazy, hovorové obraty a lidová rčení, a přece nepůsobí jako celek nikterak násilně. Lidová nebo hovorová jsou jednotlivá slova (na př. Nalejváček: Mám cink nebo nevidím; Trnka: Dudáku, nedělej mi flauzy; Kalafuna: Švanda to zná z fundamentu; Dorotka: Odvážím se na to divé dílo; Koděra: My tu držíme na dudy), nebo lidová rčení (Švanda: Co jsem měl s princeznami za kříž; Švanda: To jsem tomu přišel na klouby; Dorotka: Co ti to vlezlo do hlavy?; Švanda: Někdy bych si oči z hlavy vytrhal; Rosava: Puklo by jí srdce žalostí; Kalafuna: Natahovala moldánky). Ve shodě s charakterem postav, pro dokreslení situace nebo pro vyjádření zvláštního citového pohnutí užije Tyl i výrazu drsnějšího (Švanda: E houby, koncertista; Šavlička: To byste otvíral hubu; Kalafuna: Máte-li náturu jako moje Kordula…; Kalafuna: … jak mám ženu a několik capartů na krku). Citovost vyjádření bývá podtržena výstižným lidovým přirovnáním, na př. v promluvách Švandových (Já stál jako pařez, Ta holka má ke mně lásku jako hora), Vocilkových (Ztratil jsem se jako stín) nebo Kalafunových (Paničky utíkaly, jako by do nich střelil). S velkou umírněností vkládá Tyl do úst svých postav pořekadla nebo přísloví (Kalafuna: Všude dobře, doma nejlíp; Kalafuna: Příležitost dělá zloděje; Trnka: Co na srdci, to na jazyku; Kordula: Tu máš, čerte, karabáč a j.). Všechny tyto prostředky jazykové charakterisace postav, jejich jednání a prostředí, v němž žijí, jsou pak doplňovány nejběžnějšími obraty každodenního, všedního hovoru, na př.: I dej pokoj! Já ji naučím. Co mám jen počít? To bych tomu dal! Teď toho mám dost! To se ti něco zdálo! Měj se tedy dobře. To věřím. I copak ti napadá. To by ještě scházelo atd.