Světová próza do roku 1945

Světová próza do roku 1945

- v 1. polovině 20. století se rozvíjí literatura tradiční a experimentální

- tvorba je mnohem více obrazem autorova individuálního uměleckého a lidského vývoje než odrazem vlivu určitého uměleckého směru

Proud realistický

- autoři se obracejí k realismu používají klasické umělecké prostředky – tradiční schéma románu, dějová linie s logickou časovou posloupností

- zaměřují se na psychický a citový život jedince (x od 19. stol. – zobrazovali společenské vztahy)

E. Hemingway, L. Feuchtwanger, J. Galsworthy, F. S. Fitzgerald, E. M. Remarque, T. Dreiser

Proud experimentální, moderní

jiní autoři experimentují, např. ve způsobu vyprávění a zpracování námětu (W. Faulkner, I. Babel, M. Proust), složitými odkazy k literární tradici (J.Joyce) nebo míšením realistických prvků s fantastickými (M. Bulgakov)

- ubývá dějovosti, prolínání časových a významových rovin, složitá symbolika

- experimentování s jazykem

- nejde o zobrazení reality, ale o konfrontaci vnitřního světa s okolím (Kafka)

- objevují se prvky absurdity – nesmyslnosti (V. Woolfová)

- využívání podtextu – jen náznaky, čtenář musí sám domýšlet

- Proud překračující tabu v oblasti zobrazování erotiky (D. H. Lawrence), sexu (A. Miller) nebo homosexuality (A. Gide)

- vznikají volná umělecká uskupení a hnutí (PEN klub, Clarté)

- od roku 1901 začalo Švédsko udílet Nobelovu cenu za literaturu

- spisovatele rozděluje i spojuje světový názor a politické přesvědčení, především postoje k válkám, náboženství, demokracii, komunismu, stalinismu, nacismu a fašismu

- důležitý je také postoj diktátorských režimů k nim

1. světová válka (1914–1918) v literatuře

- někteří nacionalističtí spisovatelé válku nejprve oslavovali první protiválečný román Oheň napsal Francouz Henri Barbusse po skončení 1. světové války se k otřesným zážitkům, které prožili na vlastní kůži, vrátili další autoři – Rolland (Petr a Lucie), Remarque (Na západní frontě klid), Hemingway (Sbohem, armádo) nebo Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)

Próza – reaguje bezprostředně na válku popisem válečného šílenství

- Henri Barbusse: Oheň – román, v němž s dokumentární přesností vylíčil život vojáků na frontě a v zákopech

- Další díla: Peklo, Šílenství lásky, Bílý teror, Mezi námi

- Erich Maria Remarque:

Na západní frontě klid – román, který podává svědectví „o generaci zničené válkou“

- „ Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat

zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“

- Závěr románu – „Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid.“

- Další jeho romány se zabývají válkou nebo vývojem v německé společnosti po jejím skončení: Tři kamarádi, Černý obelisk, Vítězný oblouk, Stíny v ráji, Noc v Lisabonu