Světová próza po 1945

4. EXISTENCIONALISMUS

- filozofický a literární směr, vychází z filozofického směru (M. Heideggard, Sarter, Camus,…)

- hlavně ve francouzské literatuře

- podstatou je zkoumání bytí člověka v soudobém světě, člověk je odsouzen žít v tomto světě, nikdo se nikdo neptá jestli tu chce žít, člověk opuštěný Bohem na tomto světě, je osamocen, stavy úzkostí, deprese, směřování ke smrti (východiskem je revolta), čin musí nastat, aby se člověk nezbláznil

- autoři marxistické názory, nezažili komunismus v praxi (salónní intelektuálové)

Albert Camus

- filozof, prozaik, dramatik, esejista

- narozen v Alžíru, syn Francouze a Španělky, přesídlil do Paříže

- Nobelova cena za literaturu, zemřel při autohavárii

• Cizinec

- novela, Alžírsko, autobiografické, Hlavní hrdina Mersault, Mersault zavraždí Araba na pláži, odsoudí jej k smrti zastřelením, Mersault je netečný, nezáleží mu na životě, ve vězení přemýšlí o smyslu bytí, Cizinec na tomto světě, zfilmováno

• Mor

- mor jako nemoc i jako symbol zla, nebo jako hnědý mor (fašisti)

• Mýtus o Sysifovi

- filozofická esej, Sysifovská práce = marná práce

- život je marná, nikdy nekončící práce, o údělu člověka, něčeho stále chceme dosáhnout (marnost),

- Sysifos je šťastný. Ví, že kámen vždycky spadne dolů, ale najde v sobě sílu začít znova překonáním marného údělu – přijmutí marnosti = osvobození, čin = boj proti nicotě

Jean Paul Sarter

- dramatik, prozaik, esejista, filozof, politicky činný (marxista), odmítl Nobelovu cenu za literaturu

• Nevolnost: filozofická esej, hl. hrdina je historik Antoa Requentin, jde o jeho deníkové zápisky, úvahy, prožitky, je znechucen světem, lidmi, sebou samým, vším, chce napsat historickou práci. Ztrácí smysl v tom, co dělá, život jako pouhá náhoda

• Zeď: zeď jako symbol, občanská válka ve Španělsku, zeď jako vězení, zeď na popravišti, zeď kolem lidí (jejich oddělenost)

• divadelní hry: Mouchy, Ďábel a Pánbůh

• filozofické eseje: Bytí a nicota (život směřuje k nicotě, ke smrti)

5. NEOREALISMUS

- umělecký směr, rozvoj v Itálii (40. – 50. léta)

- projevil se v literatuře, filmu, malířství

- vznikl jako reakce na kulturu fašistického státu

- zobrazení nové reality po válce, zůstávají rysy původního realismu, přibývá líčení každodenního života Italů, důraz na hodnověrnost a dokumentárnost

- nejčastější formou kromě románu také memoáry a deníky

Alberto Moravia

• Horalka

- zfilmováno (Sophie Loren), děj probíhá za války v Itálii, doba, kdy se v Itálii hroutí fašismus

- příběh ženy, která se snažila uchránit svou dceru, nakonec se jí to nepodařilo, protože její dceru znásilnili spojenci

• Římanka

6. ANTIROMÁN = nový román

- důraz na formální stránku, popírá klasickou stavbu románu

- snaha objevit člověka v nových skutečnostech

- navazuje na experimentální meziválečnou prózu (Kafka, Joyce)