Viktor Dyk - Krysař

Viktor Dyk

• Básník, prozaik, dramatik, publicista

• * Pšovka u Mělníka

• Praha – gymnázium, práva

• Novinářství (mmj. časopis Lumír), politice

• Za války vězněn ve Vídni pro své postoje, lit., novinářskou činnost, názory

• Po válce pokračoval v novinářské činnosti

• + v moři tragicky při koupání u ostrova Lopud nedaleko Dubrovníku (infarkt x sebevražda)

• Dílo:

  • V celém svém díle vyzívá k činu, zachycuje rozpor mezi ideálem a skutečností

  • Ranná lyrika – sb.: A porta inferi („Od bran pekelných‘‘ – podle žalmu, který se zpíval při pohřbech); Síla života

  • Marnosti

    • Navazuje na macharovskou linii – útočná lyrika spol.

  • Satiry a sarkasmy + Pohádky z naší vesnice

    • Kritizuje vady a nedostatky spol.

    • Ironicky komentuje dobové dění, zamýšlí se nad osudem národa

    • Kritizuje pasivitu, poddajnost

    • Politické, kulturní, literární satiry

  • Velmi brzy si vytvořil osobitou básnickou perspektivu a výraz: ironie, sebeironie, přímé pojmenování, pravidelný rytmický verš, nemelodický, bez metafor, úsečnost, vyhrocená pointa, paradoxní rým (nečekaný, protismyslný, překvapující)

  • Milá sedmi loupežníků

    • Rozsáhlá lyrickoepická báseň (poéma)

    • Lyrickoepicky vypráví o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě

    • Vypráví o dívce, která se přidá k loupežníkům, stane se jejich milenkou, toho, kterého měla nejradši z žárlivost zabijí, ona se jim pomstí, loupežníci konči na šibenici

  • Lehké a těžké kroky + Anebo + Okno + Poslední rok

    • Za války

    • Válečná tetralogie (4 sb.)

    • Výraz jeho vlastenectví

    • Vyjadřuje obavy o osud národa

    • Tvrdí, že národ má právo na samostatnost, ale musí za ni bojovat

    • Okno – b. Země mluví – vznikla ve vězení ve Vídni, ústy matky země promlouvá e svému synu národu, vyzývá ho k boji za samostatnost, svobodu, ví, že bude třeba přinést oběti, národ nebojuje pouze sám za sebe, ale za všechna příští pokolení

  • Devátá vlna

    • B. sb.

    • Pozdní lyrika alegorického zaměření, intimní lyrika melancholického ladění

    • Inspirace – pobyt u moře, vyjadřuje vědomí plynoucího času a předtuchu smrti

    • Rozpor mezi ideálem a skutečností

    • Název vychází z pověstí rybářů v Dalmácii – 8 vln člověku neublíží, ale 9. jej zabíjí

  • Zmoudření dona Quijota

    • Drama, tragédie podle Cervantese

    • Rozpor – ideál x skutečnost

    • Bez ideálů nemůže hl. hrdina žít

Krysař

Literární druh epika (= jeden ze základních literárních druhů, zaměřuje se především na děj)

Literární žánr: Novoklasicistní novela (= střední prozaický žánr, odbočky a popisné pasáže jsou omezeny na minimum, děj spěje k výrazné pointě)

Typ vypravěče: er-forma

Aktuálnost námětu: Téma je i není aktuální. O aktuálnosti svědčí například krutost, lhostejnost k neštěstí bližních, zneužívání veřejných funkcí, konvence, maloměšťácká počestnost, nedůvěřivost a opovrhování cizím člověkem a mnoho dalších negativních lidských vlastností, dále je to láska, někdy může skončit i smrtí. Neaktuální je například povolání krysaře a nemožnost zjistit jeho identitu.

Čas a místo děje: Děj se odehrává v německém hanzovním městečku Hameln. O době se ale v tomto díle nic bližšího nedozvíme, z kontextu však můžeme usoudit, že je pravděpodobně zasazeno do období středověku (+ Dyk čerpá z pověsti, původně saské, asi ze 13. století, o krysaři, který zbavil město Hameln krys, nedostal za to od konšelů sjednanou odměnu, a proto odvedl z města všechny děti; Dyk doplnil pověst o romantický milostný motiv – láska krysaře k Agnes – a o některé postavy).

Jazyk a styl: Ve vyprávění i v dialogu je užito pouze spisovné češtiny, v němčině jsou jen jména a nespisovného jazyka Dyk v tomto díle neužívá. V krátkých, holých větách se vyskytují archaismy, občas i archaický slovosled a přechodníky. Ke komunikaci se čtenářem slouží tázací věty. Opakováním vět nebo slovních spojení ve vypjatých situacích a celkovou úsečností zvyšuje naléhavost a nezvratnou osudovost děje. Básnické prostředky: personifikace, řečnické otázky, metafory, paralelismus, podstatná jména jsou bez epitet. Dále využívá symboliky a paradoxu, protikladů. Střídá styl popisný, charakterizační a úvahový.

Kompozice: Kompozice je sevřená. Dílo obsahuje 26 krátkých dějově hutných kapitol, v nichž klade důraz na dialogičnost. V první polovině díla se autor zaměřuje i na popis postav, zatímco v druhé se více věnuje ději, který je chronologický, ale vyskytují se zde i prvky retrospektivy. Děj graduje v až samotném závěru. Text obsahuje krátké odstavce.

Hlavní myšlenka: Dyk převzal starou německou (původně saskou) pověst, která kritizuje nepřátelské sklony lidí k vyděděncům společnosti a jiné lidské nedostatky. Doplnil ji o motiv lásky – krysař poprvé pozná cit, zamiluje se do mladé krásné Agnes, je láskou doslova spoután, ztrácí potřebu tuláctví. Pro lásku chce odpustit proradným radním a při její ztrátě je ochoten zabít sebe i celé město. V popředí tematického plánu je rozpor mezi snem a skutečností.

Postavy:
Krysař: ústřední postava díla, tulák, hubený, vysoký, putuje od města k městu a zvukem své píšťaly vyhání z nich krysy, nejprve nespoutaný, nevázaný, to změní láska k Agnes, je poté plný citu, moudrý, světem zkušený, čestný, rozumný, nenechá se snadno zlákat, samotář, tajemný, přitažlivý, neznáme o jeho původu ani identitě nic bližšího, nesnese nespravedlnost a zklamání láskou, když ji ztrácí, ztrácí i smysl života, ironik, skeptik, vystřízlivělý ze svých iluzí

Agnes: mladá, krásná městská dívka, zamiluje se na první pohled do krysaře, ale čeká dítě se svým milencem Kristiánem, krysařem opuštěná řeší svůj životní rozpor skokem do řeky, na první pohled nevinná, naivní, velmi milující, vášnivá, citlivá

Sepp Jörgen: urostlý mladý muž s kudrnatými vlasy, rybář, stejně jako krysař je opovrhovaným, nepochopeným vyděděncem společnosti, kladná postava, nezkažený, lidé se mu smějí za jeho jednoduchost – to co mu lidé řeknou jeden den, uvědomí si až den druhý, je proto neschopný zařadit se do hamelnského stereotypního života

Kristián: někdy se mu přezdívalo také Dlouhý Kristián, milenec Agnes, maloměšťák, velmi vypočítavý – pracuje u svého strýce Ondřeje a předpokládá, že po něm bude dědit, prospěchář, nemá tušení, co se mezi krysařem a Agnes odehrává, krysařem velmi opovrhuje, konvenční

Bonifác Strumm a Gottlieb Frosch: hamelnští radní, mají stejnou povahu, lakomí, Strumm – krejčí, známý v širokém okolí, Frosch – velmi známý truhlář, obyvateli města jsou uznávaní, ale jsou to nečestní podvodníci, naslibovali krysařovi za jeho službu 100 rýnských, ale nakonec jim to přijde příliš, krysař jim vyhrožuje, mají z něj strach, rozhodnou se mu peníze vyplatit ale ne v penězích, ale v naturáliích (výrobky Strumma a Frosche)

Magister Faustus z Wittenberka: pomocník ďábla, setkává se s krysařem v hospodě U Žíznivého člověka, nabízí mu věčný život za to, že bude svou píšťalou škodit lidem, předvádí krysaři různá kouzla, ale vidí je jen Faustus sám – samoúčelný iluzionismus

Lora a Kätchen: Lora – dcera řezbáře Wolframa, Kätchen, dcerapekaře Grilla, dívky z Hameln, opilé mládím, krásné, bezstarostné, posmívají se jednoduchému, spícímu Seppu Jörgenovi, ale zároveň litují, že je takový, jinak by se jim líbil

Krčmář Konrád Röger a kuchařka krčmy Černá Líza: pracují v hospodě U Žíznivého člověka krčmář se se snaží dělat vše proto, aby se v jeho krčmě měli všichni co nejlépe, jsou ale malodušní a hrubí