Vladislav Vančura - Rozmarné léto

Román (ale není román v pravém slova smyslu) Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění; nesouvislý děj – volné řazení scén z fronty i zázemí (inspirace poetismem, lyrickým polytematickým pásmem); postavy příslušníků šlechtické rodiny Danowitzů, idiota Františka Řeky – nádeníka z jejich statku (blázen, vrah) → ironický závěr; je se všemi poctami pochován jako neznámý vojín – hrdina

Rozmarné léto

30. léta

• Baladický román Markéta Lazarová – z doby loupeživého středověku (v minulosti hledá autor to, co nenachází v současnosti); renesanční typy lidí – žijí naplno, bez polovičatosti, milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc; drsní, suroví, nezkrotní, milující i nenávidící; láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikolášovi (láska překonává překážky, je smyslem života); básnická próza (lyrická); využívá kontrastů (ponížení x hrdost, bída x naděje); kompoziční prostředky – narušení dějové linie vypravěčem (autorův komentář) – mluví k sobě, postavám, oslovuje čtenáře (nutí k přemýšlení, odvádí od citové roviny; zvláštní výstavba vět (humanistická perioda); záměr: oslava krás života, protest proti měšťáctví; zfilmováno 1967, režisér František Vláčil

• Povídky ze středověku – Luk královny Dorotky – není skut. historický román, autorovi nejde o hist. období, ale o postavy a jejich lidské osudy; renesanční typy u Vančury = protiklad jeho současníků

• Romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky → návrat k dějovosti, posílení epického prvku

Za okupace

• Obrazy z dějin národa českého – historické pásmo, oddělené povídky nebo cykly (novela Kosmas) význam nár. minulosti (poučení, posila sebevědomí); monumentální styl dokonalý jazyk

Dramata

• Např. Jezero Ukereve – z afrického exotického prostředí (proti kolonialismu)

• Veselohra Josefina – námět podobný Shawowě Pygmalionu; prostředí konzervatoře

• Scénárista, režisér – podíl na vzniku filmů, např. Před maturitou, Marijka nevěrnice, Na sluneční straně aj.

Pro děti

• Kubula a Kuba Kubikula

Přínos:

• Osobitost, originálnost, důraz na svébytnost uměleckého díla (neopakovatelnost), není důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy, stylu)

• Působivý jazyk – různé stylové roviny, obraznost, parodie, ironie, sklon ke knižnosti, složitá souvětí (humanistická perioda)

• Účelnost uměleckého díla, vědomí souvislostí

• Boj s měšťáctvím, nemorálností, protest proti válce

• 3 typy postav: tiší a mírní dobráci, renesanční uživatelé života, nespokojenci a rebelanti