W. Shakespeare - Hamlet, Macbeth

Je příznačné, že ve většině Shakespearových komedií vystupují do popředí ženy, hrdinky, které svou energičností, zdravou dravostí a svým optimismem vytvářejí protipól k ženám ze středověké literatury.

- vytváří ženské postavy ambiciózní, chytré, nevytváří submisivní postavy, ale silné ženy

- Historické hry: Jindřich IV. (1596-1597), Jindřich V. (1599), Jindřich VI. (1589-1592), Richard II. (1595), Richard III. (1593), Julius Caesar (1599)

- Romantická tragédie: Romeo a Julie (1595) - přelomové dílo, končí 1. období

- (pětiaktová milostná tragédie, Italská Verona. Dva znepřátelené rody, Montekové a Kapuleti. Montekův syn Romeo pozná na plese Julii Kapuletovou a bezmězně se do ní zamiluje. Láska opětována, tajně se provdají. Romeo v souboji zabije Tybalta Kapuleta. Je vypovězen z města. Julie je nucena do sňatku s Parisem. Východisko nachází františský mnich bratr Vavřinec. Julie vypije uspávací nápoj, bude vypadat jako mrtvá, poté bude z hrobky odnesena za Romeem. Romeo se včas nedozví o plánu a dozví se o smrti Julie. U hrobky zabíjí Parise a nakonec sám umírá po požití jedu. Julie se probudí, uvidí Romea a zabije se jeho dýkou. Po jejich smrti rodiny uzavřou smír.)

• 2. OBDOBÍ (1601 – 1608) – dochází ke zřetelnému obratu → do her proniká pesimismus a životní zklamání

- Právě v tomto období vzniká nejslavnější tragédie

- Teprve na sklonku života ustupuje pesimismus a přichází jisté smířlivé vyrovnání (patrné například ve hrách Zimní pohádka či Bouře)

- Tragédie: Hamlet (1601), Othello (1604), Macbeth (1606), Král Lear (1606), Antonius a Kleopatra (1607)

- Sonety (154), Zimní pohádka

HAMLET

Hrdinové her: osoby heroické, tragické, směšné i vážné, zlé a odpuzující, žádná z nich však nepozbývá věrohodnosti

Nadčasovost: tvorba zůstává živá a pochopitelná i dnešnímu divákovi

-plně renesanční, světské, hrdinové jsou sami strůjci svých osudů, jejich činy vyplývají z jejich charakterů

Typický verš: blankvers

První překlady do češtiny: J. V. Sládek.

Vlastní interpretace

Obsah

Forma

• Slohový postup: vypravovací (chronologický)

• Kompozice: kauzální výstavba, tektonická výstavba

• Forma řeči postav: přímá, dialogy, dlouhé filozofické monology (Hamletovy úvahy, otázka lidské existence)

• Umělecké prostředky: obrazná pojmenování, personifikace, metafory, archaismy, historismy, eufemismus, vtip, sarkasmus

• Jazyk: spisovný, vznešený, zdobný; šlechta – poezie, obyčejní lidé – próza; slovní říčky (Hamlet)

• Sám Hamlet se vyskytuje ve dvou jazykových rovinách, v jedné je vážný, rozumný, v druhé rovině se snaží naopak vyjadřovat "šílenství". Když Hamlet předstírá šílenství, tak hovoří ve dvojsmyslných slovních hříčkách, které jsou pro ostatní postavy většinou neprůhledné.

• Kompozice: 5 dějství