Zdeněk Jirotka Saturnin
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
V tom sebou teta trhla a poskakovala směrem k domu. Uviděla totiž dědečka, který právě s doktorem Vlachem přicházel, a patrně s ním chtěla mluvit dřív než já. Potom se s nimi vracela a velmi rychle dědečkovi něco vykládala. Starý pán ji poslouchal roztržitě a přitom se usmíval na slečnu Barboru a vlídně ji kynul. Když došli k nám, dědeček právě říkal, že to snad není možné, a ptal se, kde je klíč.
Teta řekla, že to je právě to, klíč je pryč. Dědeček řekl, že jakmile opadne voda a bude zbudován nový most, můžeme poslat pro zámečníka. Do té doby, že to Milouš musí nějak vydržet.
Teta se zatvářila kysele a servírovala nám přísloví máš-li škodu, o posměch se nestarej. Vzdorně se na mě podívala, jako by chtěla říci, že bude užívat tolika přísloví, kolik jí bude libo, a pravila, že v nouzi poznáš přítele.
Na této postavě chtěl zdokumentovat lidskou hloupost a chamtivost. Možná měla působit také jako kontrast vůči kladným postavám, aby byl příběh více vyrovnán, co se týče charakterů postav.