17. Ochrana zboží v zásilkách a jejich identifikace během dopravy

Pasivními prvky rozumíme:

• Materiál

• Přepravní prostředky

• Obaly

• Odpad

• Informace

Jejich pohyb z místa a okamžiku jejich vzniku přes různé výrobní a distribuční články do místa a okamžiku jejich výrobní nebo konečné spotřeby představuje podstatnou část hmotné stránky logistických řetězců.

Identifikace pasivních prvků

Důležitou činností v řízení materiálového toku je přesná znalost o pohybu pasivních prvků. Z tohoto důvodu musí být pasivní prvky ve stanovených místech logistického řetězce bez problémů identifikovány.

Identifikací pasivních prvků rozumíme zjišťování totožnosti pasivního prvku, a to:

• podle fyzických znaků (malé obchody)

• podle kódu

Identifikace se vyvíjí směrem k automatické identifikaci, jejíž výhodou jsou:

• vysoká rychlost snímání

• minimální počet chyb

Automatická identifikace usnadňuje:

1. řízení procesů (např. řízení skladových operací, operací třídění, kompletace, řízení překládky na překladištích apod.)

2. kontrolu stavů (zejm. stavů zásob ve skladech při inventarizaci, či v průběhu naskladnění i vyskladnění atd.)

3. sběr informací (evidence údajů, vyhledávání v katalozích apod.)

4. provádění transakčních procesů (např. výstupní kontrola zboží u pokladen v prodejnách)

Technologie automatické identifikace

1. SNÍMACÍ ZAŘIZENÍ – Snímací zařízení umožnuje přečíst identifikační kód a převést jej do takového tvaru, který je vhodný pro další zpracování.

2. NOSIČ KÓDU – Slouží k zachycení symbolu kódu. Může to být přímo výrobek, štítek nebo etiketa. Je vždy fyzicky vázán k danému objektu identifikace.

3. PROGRAMOVACÍ JEDNOTKA – Umožňuje uložení identifikačního kódu na programovatelném nosiči dat. Ta je součástí jeho informačního systému.

4. VYHODNOCOVACÍ JEDNOTKA – Umožňuje převod kódu, který byl zjištěn snímacím zařízením, do také podoby, která je srozumitelná běžnému uživateli. Nebo dochází k automatickému vyhodnocení sejmutého kódu.

Systémy automatické identifikace

1. Optické technologie automatické identifikace – fungují na principu rozdílného odrazu světelného či laserového paprsku od tmavých a světlých ploch, nad kterými se zdroj vyzařující paprsek pohybuje (scanner)

2. Radiofrekvenční technologie (RFID) – automatické identifikace využívají k identifikaci pasivních a aktivních štítků, dále také snímače a antény.

3. Induktivní technologie – pracují na podobném principu jako RFID, na rozdíl od ní ovšem fungují při přenosu kódovaných dat mezi snímačem a identifikačním štítkem na bázi elektromagnetické indukce (čipy)

4. Magnetické technologie – využívají magnetického zakódování údajů na povlaku nebo proužku karty, které čtou pomocí snímací hlavy s digitálními obvody. (Kreditní karta)

5. Biometrické technologie – využívají některé fyziologické rysy člověka, které digitalizují a na základě toho uskutečňují identifikaci. (TouchID, FaceID)