MALÝ PRINC - koncept maturitního okruhu

KONCEPT MATURITNÍHO OKRUHU K ÚSTNÍ MATURITNÍ ZKOUŠCE Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY 

Stránka 1 z 3 / Malý princ           

 
Co potřebuji ke studiu/přípravě:  

  studijní  příručky  z jednotlivých  ročníků  (Český  jazyk  a  komunikace,  Literatura,  Kapitoly  z literární  teorie),  poznámky  z výuky  (sešit), 

vypracovanou interpretaci, popř. internet 

Jakou má zkouška koncepci: 

  na „potítko“ k přípravě (20 minut) dostanete pracovní list s výňatkem z vybraného díla a s výňatkem z neuměleckého textu                     ústní zkouška (15 minut) má dvě části: první část se týká uměleckého textu, literární historie, teorie a kritiky; druhá část je zaměřena na 

neumělecký text (charakteristika textu podle jazykových rovin: komunikace a sloh, skladba, tvarosloví, slovní zásoba, pravopis…; jde o 
práci s textem, tak jak jste na ni zvyklí z hodin češtiny) 

 
MODELOVÝ VÝŇATEK (U maturitní zkoušky se může objevit výňatek z kterékoli části díla. Je proto nutné mít dílo přečtené a orientovat se v něm!) 
 
Tu se objevila liška. 
„Dobrý den,“ řekla. 
„Dobrý den“, zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl. 
„Jsem tady, pod jabloní...,“ řekl ten hlas. 
„Kdo jsi?“ zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká...“ 
„Jsem liška,“ řekla liška. 
„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ. „Jsem tak smutný...“ 
„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. Nejsem ochočena. 
„Ó promiň,“ řekl malý princ.    
 
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA A PŘÍKLADOVÉ ÚLOHY  
(Symbol otazníku (?) naznačuje, že daný pojem je nutné umět vysvětlit, jelikož může být předmětem doplňující otázky.)    
Zařadit dílo do literárních druhů a žánru, doložit zařazení podle výňatku: Podle uměleckého zobrazení skutečnosti se jedná o epiku (?), podle formy textu o prózu (?). Žánrově je dílo filozofickou pohádkou 
(?). 
 
Stručně nastínit obsah díla (a zařadit výňatek do kontextu celého díla): Příběh je stylizován jako vyprávění pilota (samotný Antoine de Saint-Exupéry),  který havaroval  s letadlem na  Sahaře. Setkal se  s 
malým princem, který přišel z daleké planetky B 612. Malý princ po něm chtěl, aby mu nakreslil beránka. Byl spokojen, když mu 
letec  nakreslil  bedničku.  Představoval  si,  že  je  beránek  v  bedničce.  Princ  mu  vyprávěl  svoje  vzpomínky.  Odešel  ze  své  malinké 
planety, na které jsou tři sopky a jediná květina, když zapochyboval o lásce květiny, kterou miloval. Na své pouti navštívil několik 
planet obývaných bytostmi ztělesňujícími vždy jiný typ groteskně pokřiveného lidského postoje ke světu. Na první planetě byl král 
– žil sám a chtěl někomu vládnout. Myslel si, že vládne celému vesmíru. Viděl v princovi svého poddaného. Na druhé planetě žil 
domýšlivec, který v každém viděl svého obdivovatele. Na třetí planetě žil pijan. Na čtvrté byznysmen, který počítal hvězdy. Myslel 
si, že mu patří. Na páté planetě žil lampář, který rozsvěcoval a zhasínal lampu. Oproti předchozím při své smutné dřině nemyslel na 
sebe, ale na splnění příkazu. Jeho planeta se točila tak rychle, že ji rozsvěcoval nebo zhasínal každou minutu. Na šesté planetě žil 
zeměpisec, který považoval svoji vědu za nejdůležitější, pouze zapisoval do knih a připadal si příliš důležitý na to, aby počítal města, 
řeky a hory. Čekal na badatele, kteří mu podají zprávu o okolí. 
Sedmá  planeta,  kterou  navštívil,  byla  Země.  Setkal  se  tady  s  hadem,  růžemi  a  liškou,  která  se  stala  jeho  přítelkyní,  protože  si  ji 
ochočil.  Díky  lišce  pochopil,  co  je  to  přátelství,  a  objevil  znovu  svoji  lásku  ke  své  květině,  která  je  na  jeho  planetě.  Setkal  se  s 
výhybkářem, který mu řekl, že lidé nevědí, proč jezdí sem a tam vlakem, a navíc tak rychle. Potkal také obchodníka, který vymýšlí 
pilulky  utěšující  žízeň,  ale  odmítá  přiznat  jakoukoli  hodnotu  tomu,  čemu  připisují  tak  velký  význam  lidé.  Pomůže  letci  objevit 
studnu,  letec-vypravěč  dokončí  opravu  stroje  a  princ  ho  opouští,  aby  se  vrátil  cestou  smrti  (hadí  uštknutí)  zpět  ke  své  květině. 
Zanechává tak vypravěče v nejistotě, snad smutného, ale nikdy již samotného.