Maturitní četba

• Jazyk prostý, ne květnatý, bez metafor

• Blíží se k mluvené řeči

• Typizace

• Elška Báře tyká, ale Bára Elšce vyká,…

• přirovnání - vyšpulené pysky, červené jako krev

• metonymie - když šla chasa do lesa

• oxymoron -na svých hrobech se veselili

• personifikace - oči bulící

archaismy - Rejdy, všickni, běžíc

zdrobněliny - tichounko

v díle převažuje spisovný jazyk. Objevuje se zde zastralý slovosled, zastaralé a typické vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic) a časté jsou i zdrobněliny. Výjimkou nejsou ani dlouhá souvětí.

Božena Němcová

• neprovdaná: Božena Panklová

• V dětství ovlivněna babičkou Magdalenou Novotnou

• V sedmnácti se provdala za mnohem staršího Nemce

• Nešťastné manželství, často se stěhovali, měli 4 děti

• Kvůli vlasteneckému přesvědčení byli sledováni tajnou policií

• Manžela přeložili do Uher – žili odděleně, on neplatil

• Zemřel jí syn Hynek – z té doby Babička

• Hlavními hrdiny: prostý lid

• Na Chodsku se začala věnovat sbírání lidové slovesnosti

• Tvořila mezi romantismem a realismem

• 3. fáze národního obrození – poslední, už vítězná

• (1: Dobrovský, 2: Jungmann, 3: Borovský, Němcová)

• Díla:

o Karla

o Pan učitel (povídka)

o Babička (novela)

o V zámku a podzámčí (novela)

o Pohádky (O dvanácti měsíčkách, Sůl nad zlato,…)

o Českým ženám

Autor a autorova tvorba:

Literární a obecně kulturní kontext:

Literární kontext: raný realismus

Znaky realismu:

• Vznik: 2. polovina 19. stol.

• Zachycuje současnost

• Autor stojí mimo příběh

• Má zájem o celou společnost

• Objektivní přístup k realitě

• Kritika nedostatků společnosti

• Nejvíce se rozvíjelo drama a román

Česká literatura 1. poloviny 19. století (počátky realismu v české literatuře)

- hledání východiska z krize světa

- důraz na národ, vychází z lidové tvorby a přetváří ji

- prolínání romantismu s realismem – venkovská próza, idylické dětství, sny o lepším světě s harmonickými lidskými vztahy (Němcová)

- potřeba vlastenectví s funkcí literatury ve vztahu ke společnosti. Hájení demokratických zásad proti vládě a církvi. (Havlíček)

Díla:

Další spisovatelé:

U nás:

• Karel Havlíček Borovský - Epigramy: Tyrolské elegie: Král Lávra

Ve světě

• Charles Dickens (Anglie) - Twist: Kronika Pickwickova klubu

• Honoré de Balzac (Francie) - Lidská komedie: Otec Goriot

• Lev Nikolajevič Tolstoj (Rusko) - Vojna a mír

• Nikolaj Vasilijevič Gogol (Rusko) - Revizor

6. Král Lávra (K. H. Borovský)

Druh: Epika psaná poezií

Žánr: Alegorická satirická skladba

Král Lávra byl dobrým králem, ale pokaždé, když se nechal stříhat a holit, což dělal pouze jednou za rok, nechal hned popravit dotyčného holiče. Jednou byl vylosován holič jménem Kukulín, a když šel na popravu, šla se jeho matka přimluvit ke králi, a nakonec krále přemluvila. Král si tedy zavolal Kukulína a ten musel slíbit, že nikdy nevyzradí, co viděl na králově hlavě a za to zůstal královým holičem napořád. Kukulín pošeptal tajemství do staré vrby, aby si ulevil. Dál se všem vedlo dobře až do chvíle, kdy král pořádal velkou slavnosti a přijeli i hudebníci z Čech, ale jeden z nich ztratil kolík z basy a vyřezal jej tedy právě z prutu staré vrby. Jakmile potom začal hrát, basa spustila: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“ Král nechal hudebníka ihned vyvést, ale teď už stejně každý znal královo tajemství, a tak od té doby se král svýma již více netajil a lid ho měl dále rád jako dobrého krále.