Etika a jeji jednotlive typy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Eudaimonistická etika mluví o štěstí jako o nejvyšší mravní hodnotě, i zde má štěstí duchovní rozměr. Moderní podobou těchto etik je utilitarismus (utilitas = užitečnost). Mravně dobré je to, co je užitečné pro největší počet lidí. Etika pragmatická souvisí s utilitarismem, podle ní o morálnosti rozhodují výsledky jednání. Dobrý výsledek ospravedlní kroky k jeho dosažení (Machiavelli). Všechny tyto etiky mají své meze a nedokážou stanovit inspirující vyšší mravní principy.
2) ETIKY AUTONOMIE
Vycházejí z autonomie svědomí a svobody jako základní mravní hodnoty. Etika autenticity zdůrazňuje, že morální je jen to, co vychází z čistého upřímného přesvědčení. Můžeme sem zařadit etiku existencialismu (Jean Paul Sartre). Jediným mravním příkazem je jednat svobodně a autenticky. Vše je dovoleno, není žádný objektivní zákon. Já svobodně rozhoduji o morálnosti a tvořím hodnoty. Za vše jsem ale také absolutně zodpovědný. K etice autonomie patří i etika Kantova. Mravní autorita není dána zvnějšku, ale vychází z člověka. Podle Kanta je autoritou praktický rozum, který formuluje mravní zásady. Takovým zákonem je např. kategorický imperativ, který je dán sám sebou - mravní apriori. Mravní zákon se projevuje jako povinnost. Ta podle Kanta rozhoduje o mravně dobrém, které vždy musí být ve shodě s povinností. Autonomní etiky se soustředily na jednajícího člověka, jeho rozum a svobodu. V současné diskusi se otevírají otázky, co tento rozum a svobodu orientuje.
3) ETIKA ODPOVĚDNOSTI
K naplnění našeho života nestačí svoboda, je to málo. Jsme tu jen díky jiným lidem. Od narození se o nás stále někdo stará, jsme odkázáni na jiné lidi. Projevy už v antice: Aristoteles a jeho „Zoon politicon“ = člověk společenský. Jsme-li na jiné odkázáni, měli bychom za ně mít odpovědnost, brát je také jako lidské bytosti sobě rovné.
Známý židovský filosof Martin BUBER dokazuje, že naše já vzniklo díky druhým lidem. Pro etiku odpovědnosti se nejvyšší mravní hodnotou stává vztah k druhým. Kategorický imperativ: Jednej tak, aby tvé konání vyjevovalo, že ty sám, druzí lidé i svět existuje jen díky nevyčerpatelné vzájemné lásce, univerzálnímu přátelství.
Emanuel LEVINAS zavádí etiku toho druhého, ten druhý je víc než moje svoboda. „Svobodný člověk je zaslíben druhému.“ To ho zavazuje, aby se o druhého staral dřív než o sebe. Druhého v bezmoci nelze opustit.
Hans JONAS napsal dílo Princip odpovědnosti, s jeho etikou odpovědnosti souvisí odpovědnost za budoucí generace. „Jednej tak, aby účinky tvého jednání byly ve shodě s autentickým lidským životem, aby nebyly destruktivní pro život budoucí.“