Mysleni stare Indie a Ciny

5 základních slibů: nepůsobit utrpení žádnému tvoru, nelhat, nekrást, žít sexuálně zdrženlivě nebo věrně a nevlastnit žádný majetek nebo jen minimální potřebný k životu.

Na přelomu letopočtu proběhlo rozdělení džinistů na: a) digambary - chodí nazí, oděni vzduchem

b) švétambary - umírněnější, nosí bílé sárí

Jsou sdílnější ve filosofii než buddhisté, zajímají se o metafyziku. Svět existuje ve střetu dvou principů: džíva - nekonečný počet individuálních duší a adžíva - neduchovní společnost. Také věří v reinkarnaci. Džinismus zůstal v hranicích Indie, nestal se světovým náboženstvím na rozdíl od buddhismu. Boha ale nepopírají. Nejvýznamnější představitel M. Gándhí.

ČÍNSKÁ FILOSOFIE

Základem je svébytná čínská dialektika (dynamický pohled), je založena na přesvědčení, že vše co se odehrává, je založeno na dvou základních silách jin a jang. Tyto principy se vzájemně doplňují a je mezi nimi harmonie a vytváří veškeré dění.

I - ŤING (KNIHA PROMĚN) - obsahuje 64 hexagramů, každý se skládá z trigramů. Jsou to přerušované čáry (jin) a plné čáry (jang). Kombinace těchto čar dává odpovědi na otázky života. Odpovědi nejsou nikdy jednoznačné. Principy znázorňují mnou věcí v protikladech (ženství x mužství, noc x den).

Myšlení je založeno na určitých zásadách: neuznává kauzalitu (příčinnost), zakládá se na nahodilosti - koincidence (případky), obraz okamžiku.

Principy: trvalá přeměna - harmonizuje krajnosti (neexistují extrémy)

souběžnost - synchronicita

analogie - podobnost, zástupnost

obrazovost - realitu musíme brát jako celek

Tyto čtyři principy jsou základem celé čínské filosofie.

a) KONFUCIANISMUS

Zakladatelem je Konfucius (Mistr Kchun), pocházel z chudé rodiny. Vlastním úsilím získal velké znalosti, úřednická kariéra. Především byl autodidakt - znalostí se dopracoval vlastním samostudiem. Stal se rádcem panovníků, je považován za největšího čínského filosofa. Za revoluce nebyl uznáván, byl považován za antikomunistu. Ve své filosofii se zajímal především o společenský život, vztahy mezi lidmi. Jeho filosofie připomíná spíše etiku. Hlavními pojmy jsou ušlechtilost a povinnost. Ušlechtilost spočívá v hledání správné cesty: vzdělání, úcta k tradici, rozumná správa věcí. Konfucius učil psát, etice, oddanosti k trůnu a upřímnosti. Neposlušnost je hlavní příčinnou veškerého nepořádku. Za vzor klade cnosti dřívějších panovníků. Za nejdůležitější ve své filosofii považuje empatii - vcítění se do druhého = sympatie šu („šu“ - býti jako, anologie). Na tomto založil celou svoji filosofii: „Nečiň druhým to, co sám nechceš, aby činili tobě.“ Jeho eticko-sociální učení nebylo za jeho života oblíbené, prosadil ho až učeň Mencius (Meng-c). Mencius věřil, že člověk je v jádru dobrý. Lidská přirozenost je špatná, to dobré v nás vytvořili panovníci.