Postmoderni filosofie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
13. Postmoderní filosofie
Postmoderna je mnohem širší pojem než postmoderní filosofie, postihuje oblast umění, filosofie i životního stylu. Hlavní příčinou vzniku postmoderny je to, že všechny pokusy podívat se na svět nově a najít nová východiska selhaly. Postmoderna se pokusila o radikální řez. Nenašla nic nového, říká, že výklad světa je k ničemu. Ať si každý vykládá svět, jak chce, je to jedno. Vždy tu byla nějaká vertikála s ideálem na vršku, ke kterému jsme se chtěli blížit a vzhlíželi jsme k němu. Postmoderna tuto vertikálu položila a udělala z ní horizontálu. Všechny potřeby byly položeny do jedné roviny. Všechny mají stejnou hodnotu, už není k čemu vzhlížet. Je jedno, co si člověk vybere. Tyto principy se začaly používat všude. Patrné to je např. v umění, jestli aspoň jeden člověk považuje dílo za umění, potom to je umění. Postmoderna si nevytváří vlastní pravidla, ona všechny pravidla ruší. Postmoderna je spojena se změnou paradigmatu, mnohoalternativností a se značnou relativizací (není vyšší a nižší, stejná hodnota). Velmi intenzivně propojuje svět. Rozvíjí se především v 80. letech minulého století ve Francii, atraktivní pro mladé lidi, protože boří veškerá pravidla.
STRUKTURALISMUS
Strukturalismus byl vzorem pro postmoderní filosofii. Je spojen s jazykovědou, estetikou a literární teorií. Jeho zakladatelem je Ferdinand de SAUSSURE, který říká, že jazyk není pouze chaotickým seskupením, tvoří určitý systém (strukturu) a skládá se z významových jednotek (znaků). Jazyk je nespojitý a utváří svéráznou mřížku, kterou formujeme realitu.
Claude LEVISTRAUSS prokázal, že primitivní a mýtický způsob života přírodních národů nezasažených vývojem západní civilizace je uspokojuje lépe než racionálně-vědecký přístup civilizací.
MICHEL FOUCALT
Zavádí pojem epistémé = systém, řád regulující to, čím se naše vědění zabývá. Vytváří a vyznačuje prostor dané kultury. Dějiny nejsou kontinuitou, ale diskontinuitou. Epistémé doprovází diskurs - argumentovaný dialog uvnitř kultury, procedura, která dopředu formuje to, o čem může naše vědění hovořit. Z Foucaltova pohledu se tedy racionalita jeví jako způsob promluvy, rozhovor nikoliv jako nadřazená schopnost. Je pluralistou, odmítá transcendentalismus.
JACQUES DERRIDA
Přehodnotil původní strukturalismus. Znaky jazyka získávají význam díky vzájemnému odlišení = diferenci. Diference zakládá komunikaci, zdůrazňuje otevřenost struktury. Latinské differe má dva základní významy: 1. odkládání, 2. rozmisťování. Pojem diference má vyjadřovat i proces - diferencování. Strukturalismus v jeho pojetí má dynamický a nenormativní ráz. Proces významu nemá ani začátek ani konec. Významy se přesouvají jako pohyblivé písky. Derrida zavádí pojem stopa. Stopa není mechanický otisk, není přítomností. Dala by se připodobnit ekologické stopě. Stopa je zmizením všeho transcendentálního. Filosofie je dekonstrukcí proměnlivých významů.