Obecná charakteristika živých soustav

představitelé: Carl von Linné – soustava přírody

Přirozené: 

třídění podle příbuznosti a fylogenetického vývoje

stále vznik nových druhů, které se přizpůsobují měnícím se vnějším podmínkám 

představitelé: Charles Darwin – původ druhu přirozeným výběrem 

Nejobecněji lze všechny živé soustavy rozdělit do 2 hlavních skupin:

1) Nebuněčné živé soustavy – jedná se o nebuněčné živé soustavy schopné množení pouze v buňkách, mimo 
buňku nejsou schopny života.

Viry

1) Skládají se z nukleové kyseliny a bílkoviny.
2) Nukleová kyselina je DNA nebo RNA (nikoli obě).
3) Jsou velmi malé.
4) Mimo buňku nejsou schopny života.

Viroidy

1) Skládají se pouze z RNA.
2) RNA není obalena bílkovinou.

2) Bunčné živé soustavy – jedná se živé soustavy složené z buněk. Byly odedávna předmětem studia biologů, 
kteří se snažili najít jejich co nejpřirozenější systém. Nejstarší byly systémy umělé (organismy byly tříděny podle 
vnějších, často nepodstatných znaků – např. Aristotelův systém). Vrcholem byl v 18. století Lineův systém 
(Systema naturae). Koncem 18. a počátkem 19. století vznikají systémy přirozené (organismy řazeny k sobě 
podle příbuznosti, vývojových vztahů). Většina současných systémů rozděluje organismy do 2 nadříší – 
prokaryota a eukaryota.

SOUČASNÁ SYSTEMATIKA ORGANISMŮ

Systematika se zabývá poznáváním, rozlišováním, pojmenováváním a tříděním organismů a jejich zařazováním 
do systému. Do systému byly organismy původně zařazovány na základě podobnosti, později na základě 
vývojové (evoluční) příbuznosti – poznání evoluční příbuznosti je hlavním cílem současné systematiky.

Dělení systematiky: 

binomická nomenklatura – označování organismů rodovým a druhovým jménem

klasifikace – řazení do skupin podle určitých pravidel 

taxonomie 

o

mikrotaxonomie = taxonomie druhů a taxonů nižších kategorií,

o

makrotaxonomie = taxonomie vyšších taxonů než druh.

12

12

Organismy se většinou dělí do tří domén: 

Archaea, Bakterie, Eukaryota  

Organismy můžeme klasifikovat podle:

1)

evoluční příbuznosti - tzn. sdílení evolučních znaků získaných od společného předka, tzv. 
přirozený systém, kladistika

2) podle životní strategie: predace, konzumace, saprofágie, symbiosa, parazitismus, 

produkce,...(konstrukce potravních řetězců a pyramid)

3) podle společných morfologických/anatomických znaků (které se nutně neodvíjejí od společeného 

předka, ale byly „objeveny nezávisle“ - mnohobuněční, jednobuněční, vodní, suchozemští, ektotermní, 
endotermní,...

4) hybridní systémy – kombinují více přístupů