Obecná charakteristika živých soustav

Aby byli výsledky výzkumu správné a objektivní, je třeba získané poznatky několikrát ověřit opakováním 

a pak statisticky zpracovat. Jednotlivé metody studia se často kombinují. Ze závěrů pak mohou vznikat pracovní 
domněnky (hypotézy). Pak následuje jejich ověřování v praxi a nakonec lze formulovat obecně platné teorie.

Obecná charakteristika živých soustav

Rozlišujeme následující kategorie živých soustav:

jedinec (individuum, organismus) – časově a prostorově ohraničená živá soustava, která vykonává všechny 
základní životní funkce a je schopna samostatného života. Mohou být:

o

jednobuněčné – měňavka, trepka

o

mnohobuněčné – člověk

o

individua vyššího řádu (obligátní společenstva) – mravenci, včely, termiti

populace – soubor jedinců téhož biologického druhu, kteří žijí v daném čase na daném území a mohou se 
mezi sebou křížit. Např. populace rysa ostrovida v Beskydech v roce 2001.

druh – soubor pohlavně se množících organismů, kteří se mezi sebou kříží a mají plodné potomstvo => je 
omezený reprodukčně. Nemůžou se křížit druhy mezi sebou (např. kos a špaček). Výjimkou jsou např. mula 
(osel + kobyla), mezek (samice osla + kůň), kaprokaras (jsou však neplodní – nemohou se rozmnožovat). 
Např. rys ostrovid, káně myšilov, líska obecná, lípa srdčitá aj.

1. Složení
Prvkové složení

Prvky, které se podílejí na stavbě látek tvořících organismy, označujeme jako prvky biogenní. Rozdělujeme je na 
základě jejich procentuálního zastoupení v organismu na:

4

4

Makrobiogenní (0,01-50% sušiny): uhlík (C), vodík (H), kyslík (O), dusík (N), fosfor (P), síra (S), vápník (Ca)-kosti, 
železo (Fe)-krev, draslík (K)-krev, hořčík (Mg)-přenos vzruchů, sodík (Na)-krev, chlór (Cl). Jsou základním 
stavebním materiálem, ze kterého jsou budována těla organismů.

Mikrobiogenní (0,001-0,01% sušiny): zinek (Zn), mangan (Mn), měď (Cu), molybden (Mo), jód (I)-štítná 
žláza(hormon tyroxin), kobalt (Co)

Ultramikrobiogenní (stopové) (<0,001% sušiny): fluor (F), bor (B), brom (Br), selen (Se), arzen (As), křemík (Si), 
hliník (Al), lithium (Li), titan (Ti), vanad (V), nikl (Ni), zlato (Au)

Mikrobiogenní a stopové prvky podmiňují funkci katalyzátorů.

Sušina – zbytek těla organismu po odstranění vody (po vysušení). Obsahuje organické a anorganické látky.

Popelovina – zbytek těla po spálení. Odstraní se organické látky a zbydou jen látky anorganické.

Látkové složení

1) Anorganické látky:

Voda – rozpouštědlo látek, reaktant, prostředí pro průběh fyzikálních a chemických dějů (hydrolýza, 
hydratace, disociace), produkt metabolismu, faktor termoregulace aj.

Soli – buď disociované na ionty (Na+, K+, Ca2+, Mg2+, Fe2+, Cl-, CO32-, SO42-, PO43-) nebo vytvářejí nerozpustné 
sloučeniny (uhličitany, křemičitany, fosforečnany). Význam – ovlivňují osmózu, elektrické a transportní 
procesy na membránách, udržují určité pH, jsou součástí některých makromolekulárních látek (barviv, 
enzymů, přenašečů). Podílejí se na tvorbě ochranných a oporných struktur.