Filosofie 19. století

5. rozpad Hegelovy školy – Feuerbach

1. Rozpad Hegelovy školy

- prudký vývoj speciálních věd (přírodních i duchovních)

- speciální vědy se vzepřely poručníkování ze strany filosofie

- kritika Hegela ze strany tzv. Historické školy – protestovala proti tomu, že Hegel pokládal všechno dějinné za pouhé průchodiště dialektického světového procesu, popuzovalo je Hegelovo podceňování historické faktičnosti, které nepřikládal žádnou hodnotu

2. Ludwig Feuerbach (1804 - 1872)

- kritiku náboženství pojímá z hlediska psychologie

- vznik náboženství: z lidské přirozenosti , z egoismu člověka a z jeho touhy po blaženosti

- k čemu slouží náboženství: krásný, šťastný život, osvobozený od surové a slepé přirodní nahodilosti, nástrojem k tomu je zkrocení přírody kulturou a vzděláním

6. Karel Marx (1818 – 1883)

-syn advokáta, studoval práva a Hegelovu filosofii, stal se novinářem díky neustálým cenzurám emigroval, žil v Paříži, kde se seznámil s Engelsem, pozdějí v Bruselu a nakonec v Londýně, kde zůstal do své smrti

-díla: Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva, Německá ideologie (s Engelsem), Bída filosofie, Komunistický manifest, Kritika politické ekonomie, Kapitál

- Dialektický materialismus: východiskem je Hegelův systém. Marx přejímá Hegelovu dialektiku jako metodu, ale naplňuje ji obsahem, který je protikladný obsahu Hegelově, v dialektice vidí marx revoluční princip. Základní myšlenkou je to, že svět není soubor hotových věcí, ale procesů, neexistuje nic konečného absolutního, existuje pouze proces vznikání a zanikání. Tento vývoj naplňuje materialistickým nazíráním světa.

- Revoluce = Re-Evoluce = znovu vývoj dané společnosti

- Odcizení a seberealizace = práce je tím, co člověka odcizuje sobě samému – v prácí člověk vytváří něco vnějšího, zpředmětňuje svou vlastní podstatu

- Vykořisťování = vlastníkem výrobních sil byly buď jednotlivci, nebo jednotlivé skupiny ve společnosti – což způsobovalo vykořisťování. Celé dosavadní dějiny jsou dějinami třídních bojů.

- Kapitál = proti sobě stojí v podstatě dvě třídy: Kapitalisté a Proletáři. Proletáři mají pouze svou pracovní sílu a Kapitalisté je vykořisťují. K vykořisťování dochází prostřednictvím tzv. Nadhodnoty – dělník svou prací vytváří více hodnoty, než za kolik je placen. Jako odměnu za práci dostává pouze tolik, kolik je třeba k tomu, aby kapitalistovi zachoval svou pracovní sílu

7. Iracionalismus – Schopenhauer, Kierkegaard, Nietzche

Směry:

- skutečnost lze pochopit pouze citem, vírou, vůlí, intuicí

- negativní postoj k Hegelově filosofii

- odmítají možnost rozumového vysvětlení světa

Arthur Schopenhauer (1788 - 1860)

- byl génius, až příliš si to sám uvědomoval a částo to říkal zcela otevřeně – skromný nebyl. Toužil po slávě a uznání, což se v něm příčílo s pohrdáním světem a lidmi