Filosofie 19. století

- hranice lidského poznání = hranice Světa pro nás. Hranice lidského poznání jsou hranice světa pro nás, jsou identické s hranicemi lidského rozumu, poznání je možné, platné, všechny zákony platí, ale pouze ve světě pro nás, za těmito hranicemi končí, tam totiž končí lidský rozum.

- Kategorický imperativ – člověk si má rozmyslet než něco udělá, jestli by se koncepce jeho chování mohla stát všeobecně platná pro každého, „Jednej tak, aby maxima tvé vůle mohla vždy zároveň platit jako princip všeobecného zákonodárství.“

2. Německá romantika – Schiller, Goethe

- zprvu záležitost básníků a umělců

Friedrich Schiller (1759 – 1805)

• spojoval v sobě básnické nadání s filosofickým

• nejdůležitější díla: Filosofické listy, O půvabu a důstojnosti, Listy o estetické výchově lidského rodu, O naivním a sentimentálním básnictví

• rozpracovává Kantovu etiku a estetiku, umění a kráse přisuzuje důležitou úlohu ve výchově celého lidského rodu

Johann Wolfgang Goethe

• Přírodovědné spisy, Maximy a reflexe, Vilém Meister, Báseň a pravda

• jeho pojetí světa a přírody: hmota a duch (tělo a duše, rozloha a myšlenka) jsou aspekty jednotné a věčné přírody – boha, které si v člověku uvědomuje sebe samu

3. Filosofové víry (Herdel, Fichte, Schelling, Hegel)

Johann Gottfried Herdel (1744 – 1803)

• básník a filosof, díla: Ideje k filosofii dějin lidstva, Dopisy na podporu lidskosti, Rozvažování a skutečnost, ..

• nebyl tak kritický a systematický jako kant, vynikal především nadáním k intuitivnímu uchopování individuální povahy,

• dějiny = přírodní proces, v dějinách má každé historické údobí a každý národ svůj účel sám sobě, všechno se rodí přímo z boha, věčného a nekonečného pramene všech věcí, a všechno je mu stejně blízko, všechno zrcadlí boží bytost svým vlastním způsobem, ústředním problémem je jazyk – požaduje filosofii těsně spjatou s jazykem

Johann Gottlieb Fichte (1762 – 1814)

- jeho studia nejprve podporoval bohatý mecenáš, když však zemřel, musel se Fichte živit jako domácí učitel, ocitl se na pokraji zoufalství a sebevraždy, nakonec se mu naskytla nová příležitost

- rozhodujícím duchovním prožitkem se mu stalo seznámení s Kantovými spisy, Kant mu pomohl s vydáním spisu Pokus o kritiku všeho zjevení

- byl skvělý rétor (díky usilovnému a záměrnému cvičení)

- jeho přednášky navštěvoval také Metternich

- podílel se na založení berlínské univerzity v roce 1810

- zemřel 1814 na tyfus

- svůj systém nazývá vědosloví = Kantův pojem „transcendentální filosofie“, všechny speciální vědy se zabývají předměty, filosofie zkoumá samo vědění, proto je vědou o ostatních vědách a před nimi, je vědoslovím, jen filosof se zabývá filosofií

„Filosofii si volíme takovou, jací jsme“

- byl „posedlý šílenou vírou v tvůrčí moc vůle“ (říkával, že zná jedinou potřebu, potřebu jednat a působit mimo sebe), filosofie má vykládat pouze zkušenost (tzn. Naši představu věcí)