Filosofie 19. století

23.

Filosofie 19. století

Immanuel Kant

německá romantika – Schiller, Goethe

filosofové víry (Herdel, Fichte, Schelling, Hegel)

pozitivismus – Comte, Mill, Spencer

rozpad Hegelovy školy – Feuerbach

marxismus

iracionalismus – Schopenhauer, Kierkegaard, Nietzche

1. Immanuel Kant (1724 - 1804)

• narodil se v Královci, kde vystudoval a později také učil na univerzitě

• patří k největším postavám dějin lidského myšlení

• byl těžce nemocný, byl naživu díky dodržování svého každodenního přísného režimu

• byl chudý, neměl ani sluhu

• již za svého života byl oslavován a byly pořádány různé konference o jeho filosofii

- jeho filosofie se dělí na období předkritické a kritické

- Kritika čistého rozumu – vymezuje to, co chce poznat a určuje také hranice lidského poznání

- Kant je novověký filosof – dochází k destrukci systému BŮH – ČLOVĚK – PŘÍRODA, tato koncepce je nahrazena ČLOVĚK – PŘÍRODA

- Koperníkovský obrat (dosavadní teorie vyměněna za druhou, subjekt za objekt) – Koperník vyměnil, otočil tezi, že Slunce obíhá okolo Země na její opak, tedy že Země obíhá okolo Slunce => “koperníkovský obrat“ - nazývají se jím radikální obraty, které obrací dosavadní teze

- všichni filosofové před Kantem začínali od OBJEKTU, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea, Kant nabádá abychom nezačínali poznání objektem, ale SUBJEKTEM - „Prozkoumejte subjekt“. Po zkoumání subjektu nalezneme vše potřebné, co poznáme o objektu. Subjekt = Rozum (v rozumu najdeme vše podstatné, co potřebujeme vědět)

- SUBJEKT chápeme ze dvou hledisek:

1. rozum POZNÁVAJÍCÍ – zabývá se gnoseologie

2. rozum JEDNAJÍCÍ – zabývá se jím jeho etika

- celý jeho filosofický problém začíná otázkou, zda je pravda, že nic není v rozumu, co by dříve nebylo ve smyslech, zda tam není něco před tím, než člověk začne smyslově poznávat, při odpovědi na tuto otázku přichází na to, že lidský rozum ve všech svých vrstvách je popsán APRIORNĚ (ještě před zkušeností)

- kategorii lidského rozumu rozlišuje do dvou částí:

1. Verstand – nižší vrstva: rozvažování

2. Vernumf – vyšší: rozum

- lidský rozum, který je apriori popsán před narozením, je popsán v obou těchto vrstvách

-subjekt je apriori popsán kategoriemi PROSTORU a ČASU, jako rozměry a tyto dva apriorní rozměry umožňují poznávat v prostoru a čase

- Kant z toho vyvozuje: existuje svět, který je nezávislý na lidském subjektu = SVĚT O SOBĚ (nezáleží na tom, zda ho člověk vnímá či nevnímá). Svět existuje, je objektivní, ale nevím o tomto světě nic jiného, než že je. Odkud odvozuji, že existuje svět o sobě? Já vím, že já jsem já, tudíž musí existovat NEJÁ, jinak bych nemohl být JÁ. Kromě světa o sobě existuje SVĚT PRO NÁS. Základní nejdůležitější kontury světa pro nás naleznu tím, že se já sám prozkoumám – svět pro nás je přesně takový, jací jsme my.