Nábožentsví

- projevy zbožnosti: mandala – složitý geometrický tvar, má zahrnovat celý vesmír, slouží k rituálům náboženským obřadům

Mantir – posvátný hinduistický chrám

Dívalí – svátek oslavování vítězství dobra nad zlem

Mántra – řada slabik, verš, slabika

Sanskára – obřady, 16 sanskár během života (upanajana – posvátná šňůra, kdy se chlapec dostává do dospělosti;, anjesti – závěrečný obřad)

II. Buddhismus

- Buddhismus je stejně jako hinduismus, konfucianismus, taoismus a džinismus karmovým systémem. Karmové systémy jsou takové náboženské proudy, kde na místě boha je transcedentno (kosmický zákon), kterému podléhají lidé, bozi i všechno jsoucno.

KARMA doslova znamená skutek, čin; neúprosný zákon příčiny a následku ovládající budoucnost – člověk svým jednáním určuje, kde a jako co, se znovu narodí; v dalším životě sklízí to, co zasel v předešlém (zlé skutky vedou k převtělení do nižší kategorie, např. do podoby zvířete, dobré skutky vedou k převtělení do vyšší kategorie, např. do podoby kněze).

- Odhady počtu jeho stoupenců se pohybují v rozmezí dvou set miliónů lidí až téměř po třetinu světové populace. Vyznavače jeho dvou základních větví (théravády a mahájány) bychom našli v Tibetu, Nepálu, Vietnamu, Číně, Koreji, Japonsku a v zemích jihovchodní Asie – Srí Lance, Barmě, Thajsku, Laosu a Kambodži.

- Zakladatelem Buddhismu je Buddha, vlastním jménem Siddhárt Gautam. Buddha tedy není vlastní jméno, ale titul – do ČJ přeložen znamená probuzený, znající nejvyšší pravdu, vnitřně osvobozený – můžeme tak označit každého člověka, který dosáhl dokonalého poznání. Gautama (asi 563-483 př.n.l.) byl syn bohatého knížete. Vyrůstal na úpatí Himalájí, na území dnešního Nepálu v přepychu a hojnosti. Byl oženěn s krásnou princeznou, která mu porodila syna. Přesto ho znepokojovala otázka utrpení. Opustil otcovo přepychové vězení. Venku postupně potkal sešlého starce, nemocného, mrtvolu nesenou k pohřební hranici a potulného žebravého mnicha, ze kterého vyzařovala neobyčejná radost a mír. Gautama se rozhodl zřící se světa – opustil svou ženu i synka a hledá poslední pravdu. Zprvu přísnou askezí (odříkáním, zdrženlivým způsobem života) a vnitřním soustředěním (jógou). Šest let se se svými společníky snažil, ale marně. Pochopil, že pouhé odříkání nevede k cíli. Vyzáblý Gautama se vrátil k mírnějšímu způsobu života. Zklamaní žáci ho opustili. Osamocený Gautama se věnuje meditaci. Dochází k jeho „probuzení“ – poznává nejvyšší pravdu: utrpení a jeho příčina (touha) jsou kořeny všech lidských problémů; touhy se lze zbavit pouze následováním „střední cesty“ mezi dvěma extrémy – životem smyslových požitků a cestou slepé sebetrýzně. Gautama je ve stavu vnitřních osvobození, stává se Buddhou. Odchází do Benárésu (náboženského a vzdělávacího centra) hlásat svou nauku.