Anticka filosofie

19.

Antická filozofie

Klasické období a Helénismus

Sofisté

Sókratés

Platón

Aristotelés

Epikúros

Stoicismus

Skepticismus

1) Klasické období

1. Sofisté (Protágoras, Gorgias, Sókrates, Platón, Aristotelés)

- řec. Sofistai = „učitelé moudrosti“, za životní cíl považují úspěšné uplatnění člověka ve veřejném životě, člověk má být výmluvný, pohotový, řečník, který dokáže lidi přemluvit, získat pro svůj názor

- objektivní pravda neexistuje – pravdu má ten, kdo ji dokáže prosadit, zákony chránící slabé jsou znásilněním přírody, za peníze učili řečnictví a jiné, jejich cílem bylo vychovávat sebevědomé idealisty, kteří hájí své stanovisko i za cenu nepravdy

- užívali sofismata = logické klamy v procesu usuzování a dokazování – co jsi neztratil, to máš (neztratil jsi rohy, máš rohy)

- sofisté nikdy nevytvořili žádnou souvislou školu, ale žili a vyučovali jako jednotlivci

- filosofii odvrátili od přírody k člověku a ke společnosti

- poprvé učinili předmětem samo myšlení (začali s kritikou jeho podmínek, možností a hranic)

- etiku podrobili rozumovému zkoumání

- přispěli k vývoji lingvistiky a gramatiky

Protágoras z Abdéry (asi 480/481 – 410/411 př.n.l.)

- putoval po celém Řecku a jako jeden z prvních učil umění, jak v právnictví a politice přesvědčivě prosazoval svou věc, získal tím v Athénách slávu a bohatství

- dospěl k subjektivismu – věci (svět) bez člověka nemají stálou hodnotu, je to člověk (čili subjekt), kdo věci hodnotí

- neexistuje žádná absolutní pravda, ale jen pravda relativní

„Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou.“

„Hmota je plynoucí.“

„O bozích nemůžeme říct ani to, že jsou, ani to, že nejsou, nemůžeme dokázat, jak vypadají, na to abychom to mohli zjistit, je věc příliš temná a náš život je příliš krátký.“

Gorgiás z Leontín (483 – 375 př.n.l.)

- dílo: „O nejsoucnu nebo-li o přírodě“

- dožil se prý 109 let

„Nic není“ - nevíme, zda věci jsou nebo nejsou, jaké jsou

„Je-li něco, nelze to poznat“ - protože o věci můžu říci i to, i opak toho

„I kdyby se to dalo poznat, nelze to sdělit jiným“ - slova jsou nedostatečná

2. Sókratés (470/469 – 400/399)

- vyučen kameníkem/sochařem po otci, matka byla porodní bába, manželka Xantipa

- odsouzen k trestu smrti (byl postaven k soudu kvůli bezbožnosti, což byla zcela neoprávněná obžaloba), musel vypít pohár jedu, odmítl prosit o milost i útěk, ke kterému mu byla dána příležitost, nechtěl opustit Athény, žít v exilu a utíkat před svým osudem

- nezanechal nic písemného – známe ho z děl Platóna, Xenofonta a Aristotela

- Sókratovská metoda: zvláštní druh rozhovoru a poučení – učitel je ten, který se táže, cílem je nalezení správné definice problému, vědění je dobro