Anticka filosofie

„Vím, že nic nevím.“ - zobrazení výsledku

- položil základy dialogu a komunikace – aby člověk mohl poznat objektivní pravdu musí si osvojit svobodný dialog, každý člověk má v sobě vnitřní hlas/ varovné svědomí v člověku – daimonion, který nám říká, zda činíme dobře či špatně

Dialog se skládá ze dvou částí:

1. Destruktivní část (autentická) – Sókrates po několika otázkách dojde k závěru, že ví, že něco neví, a pokud tedy např. Neví, co je to dobro, nemůže o někom říci, že je dobrý

2. Konstruktivní část – údajně další otázky, na které si sám od sebe spolubesedník odpovídá, pomocí svého daimonion dojde k definitivnímu závěru o daném morálním pojmu

- cílem lidského života je hledání pravdy, poznání pravdy a sloužení pravdě – metoda filosofování – spočívá v kladení otázky, jejímž cílem má být především nalezení správné definice problému, jediné dobro je vědění, jediné zlo je nevědomost

- odmítal sebevědomé egoisty (sofisty), kteří si myslí, že mají vždy pravdu, každý člověk má mít právo na kritiku

- stát mají řídít pouze schopní lidé

- zabýval se hlavně mravními problémy – poznej sám sebe, teprve pak je člověk schopen poznat objektivní pravdu, musí si však osvojit základy nauky o přesném myšlení – logika

- vrcholným cílem jeho etických snah je dosažení blaženosti, jejím předpokladem je ctnost

3. Platón (427 – 347 př.n.l.)

- vlastním jménem Aristoklés

- poházel z aristokratické rodiny

- založil v Athénách tzv. „Platónskou akademii“ - vyučoval zde bezplatně okruh žáků

- zemřel ve věku 80 let uprostřed práce

- zanechal celou řadu spisů (jeho díla mají formu dialogu, téměř ve všech dílech hraje vůdčí roli Sókratés)

- Obrana Sókratova – popisuje proces se Sókratem, jeho odsouzení a smrt

- Ústava – zabývá se teorií státu, ukázal, jak má vypadal ideální stát (3 základní přirozené stavy: řemeslníci, válečníci, vládci), kloní se k aristokratickému ideálu státu – vláda nejlepších, mají ho řídit filosofové, je třeba zřídit všeobecnou školní docházku, stát by měl směřovat k dobru a spravedlnosti, zájmy jednotlivce by neměly stát nad zájmy státu, otroci – nutná část lidské společnosti

- Faidón

- jeho tvorba se dělí do tří vývojových období:

• sókratovské - etika

• hlavní/střední období – nauka o dvou světech – 1. svět idejí (skutečnost) – svět abstraktních pojmů, pravých jsoucen, je absolutně neměnný, nehybný, dokonalý, absolutně dokonalé jsou ideje dobra a krásy, 2. svět smyslový (viditelná příroda/ svět / svět stínů) – je pouze nedokonalým obrazem dokonalého světa idejí (věci jsou pomíjivé, ideje věčné), žijeme v něm a setkáváme se s ním prostřednictvím našich smyslů

• pythagorovské – logika – uvědomuje si rozpory, které se u něj objevují v hlavním období