Anticka filosofie

- její nejdůležitějsí elementy:

• pojem – naše rozumové myšlení se děje v pojmech, musíme získat jasné pojmy definicí

• kategorie – Aristoteles volí namátkou pojem a zkoumá, zda jej lze či nelze odvodit z nadřazených rodových pojmů, takto dospěl k 10 kategoriím, o kterých soudí, že nemají zádný nadřazený pojem: substance, kvalita, kvantita, relace, kde, kdy, poloha, mít, činit, trpět

• soud – pojmy spojujeme ve věty nebo-li soudy

• úsudek – soudy spojujeme v úsudky - „řec, ve které z určitých předpokladů vychází něco nového – premise a závěry, v centru nauky o úsudky stojí sylogismus – ze dvou vět lze vyvodit třetí

• důkaz – úsudky se spojují v důkazy

• indukce – musíme vyjít od jednotlivých pozorování a tím dospět k obecným závěrům

Příroda:

- zabývá se nejobecnějšími základními pojmy fyziky: prostorem, časem, látkou, příčinou, pohybem

- načrtává obraz vesmíru – jeho představa o vesmíru se podobala Platónově – svět je kulatý, na povrchu je říše věčnosti a hvězdy, které vykonávají dokonalý, kruhový pohyb, svět se vyvíjí díky neustálému pohybu, svět byl uveden do pohybu hybatelem, který je věčný a dokonalý

- spisy přírodovědecké - O nebi – svět se neustále mění (zdokonaluje), člověk by měl konat jako příroda (také se zdokonalovat), v přirodě je vše účelně uspořádáno

- Aristoteles je zakladatelem zoologie – vztah těla a duše je jako vztah mezi látkou a formou – tělo je látka, duše je forma, duši, která pohybuje a formuje tělo nazývá Aristoteles entelechie

- 3 stupně říše živých bytostí: rostliny, živočichové, člověk => 3 druhy duše: vyživující, smyslově vnímající, myslící

Metafyzika:

Co je skutečné? Jednotlivé a nebo obecné?

Dle Aristotela obecné není ideální, když vypovídáme obecné, je to v podstatě možné vždy jen o jednotlivinách, existujících v prostoru a čase, k nim se vztahují všechny naše soudy. Naopak Platón zdvojil skutečnost – oddělil ideje od jednotlivin.

Látka a forma – forma = neproměnlivá, cíl a síla, látka = matérie, nezformované a neurčené – něco, čemu je forma vtištěna, nemá skutečnost, má možnost. Látka klade formujícím silám odpor.

Hylémorfismus – podstatu věci je třeba hledat ve věci samé. Podstata = jednota látky (hylé) a formy (morfé), látka věci dává možnost být něčím, forma dává věci možnost uskutečnění, tedy látka sama nestačí, př. Kámen – jen forma dává uskutečnění – šperk, socha, .., formy dopomáhají látce ke skutečnosti, Aristotelova látka není jen něčím pasivním, co teprve působením získává skutečnost. Látka klade formujícím silám odpor.

Teologie – tam, kde se stýkají forma a látka, vzniká pohyb, látka podle své přirozenosti touží po formách jako po dobru a něčem božském

Antropologie, etika a politika: