Anticka filosofie

Pro člověka je nejvyšším dobrem blaženost, dokonalost každého tvora spočívá v dokonalém rozvinutí činnosti, která je mu vlastní. Protože je člověk především bytostí rozumovou, je pro něj dokonalostí nejvyšší rozvinutí této bytostné povahy – v tom spočívá lidská zdatnost – ctnost.

Stát – člověk je Zóon politikom (živá bytost je společenská/politická) – k udržení a zdokonalení lidského politického života potřebuje společenství s jinými takovými živými bytostmi.

Otroctví se mu jevilo jako dané od přírody, tak jako všem jeho krajanům. Manželství, rodinu a obec hodnotil velmi vysoko. Obětovat manželství a soukromé vlastnictví státu je neproveditelné a nesprávné.

Rozdělil filosofii nejprve na praktickou (politika, etika, strategie, rétorika), teoretickou (fyz., mat., fil.) a poetickou. Později klasické dělení: metafyzika, noetika, etika, logika, psychologie.

2) Helénismus

Dějinné pozadí

Říše založená Alexandrem Makedonským se brzy po jeho smrti rozpadá. Ale šíření řecké kultury v zemích Předního východu pokračuje dál, např. Sýrie, Egypt, Makedonie a další městské státy, které existovaly vedle nich – řečtina se zde stala řečí dvora a duchovní elity, řecká kultura se stala základem všeobecné vzdělanosti (důležité: tak jako řecký charakter ovlivňoval země Orientu, tak i on sám byl formován orientálními elementy).

Řecká kultura tím pozbyla národní charakter a stala se kosmopolitní kulturou všeho lidstva (tím se míní dosud známý a prozkoumaný svět). Tuto kulturu nazýváme helénismus – výraz zaveden v 19. století německým historikem J.G. Droysenem.

Athény zbavené své politické samostatnosti, zůstaly ještě dlouho duchovním centrem, zvláště pro filosofii. Ze všech zemí helénistického světa se sem scházeli mužové, aby zde studovali filosofii (na místech, kde vyučovali Sókratés, Platón, Aristotelés).

Vedle Athén vzkvétala nová centra duchovního života, zejména Alexandrie.

Období helénismu myslíme dobu od smrti Alexandra Makedonského zhruba počátkem letopočtu. (cca 338-30 př.n.l. - 529 n.l.)

Helénistická kultura ale nekončí, pokračuje až do roku 529, kdy císař Justinián uzavřel všechny filozofické školy.

Vzmáhající se moc Říma (po dlouhotrvajících válkách neprve sjednotila celou Itálii, pak odstranila kartaginského soupeře) počala s dobýváním řeckých a helénských států ve východní části Středozemního moře vytvářet mocnou říši, která měla později sahat od britských ostrovů až po Afriku a Asii.

V politickém ohledu Řecko jen vyměnilo jednu cizí nadvládu za jinou, z nadvlády makedonské přešlo pod vládu Římanů.

Co se týče kulturního hlediska, dalo by se říci, že to bylo naopak – Řecko, které vládlo východu, začalo dobývat Řím. Do Říma byli povoláni řečtí umělci a stavitelé a bohatnoucí Řím začaly zdobit chrámy a sloupové síně v řeckém stylu, řecké tragédie a komedie byly překládány do latiny a oplodnily velkolepě vzvétající římskou literaturu.