Anticka filosofie

- podobenství o jeskyni: (obraz lidského života a lidského poznání) => poznání je bolest, člověk, který je „oslepen“ tímto poznáním je nazýván filosofem – filosof může zůstat ve světě idejí nebo se vrátit do jeskyně a přesvědčovat ostatní, že to, co vidí není pravda, že celý život zíjí v nepravdivém světě, podle Platóna by ho zabili, kdyby mohli, protože on jim ničí jejich představy a život, pro ty, kteří se vydají z jeskyně, je cesta bolestná, a někdy se touží vrátit

- vězením je náš obvyklý způsob života, pouhý stín je naše okolí, jak nám je ukazují naše smysly, výstup a věci nahoře znázorňuje vzlet do duše do světa idejí

- ideje (řec. Ideos nebo ideá) jsou formy, rody, obecné rysy bytí, jsou reálné a mají pravou realitu, jednotlivé věci jsou pomíjivé, ale ideje trvají

- Platón se zabýval učením o duši – duše pobývá před svým vtělením blízko světa idejí a poznává jej, každá lidská duše má tři části: myšlení (rozum) – v hlavě, jediná nesmrtelná část duše, vůli (+ vyšší city) – v podbřišku, v hrudi, žádostivost (pudy a vášně) – v podbřišku, některá složka musí převažovat

- člověk nepoznává smysly, smysly klamou, člověk je tedy musí opustit a začít používat racionalitu

4. Aristoteles ze Stageiry v Thrákii (384 – 322 př.n.l.)

- pocházel ze severu Řecka z bohaté rodiny lékaře

- označován za zakladatele evropských věd, praotce humanismu

- v 17 letech odchází do Athén, kde se chce věnovat filosofii a potkává Platóna, studuje na Platónově akademii, kde zůstal 20 let

- po Platónově smrti odchází do Asie, kde se oženil a stal se vychovatelem Alexandra Makedonského

- poté se vrací do Athén a zakládá zde vlastní školu - Lykeion (Lyceum), také někdy nazývaná peripatetická (sloupořadí)

- rozvinul rozsáhlou badatelskou a pedagogickou činnost, založil velikou soukromou knihovnu, přírodovědeckou sbírku rostlin a zvířat.

- po smrti Alexandra Velikého dochází k pronásledování jeho stoupenců. Aristoteles uprchl a umírá ve vyhnanství (byl obviněn z rouhání proti bohům)

Aristotelovo dílo: velmi rozsáhlé, několik set spisů, zachovala se však jen část

- spisy logické – Organon = „nástroj“ ke správnému, filosofickému myšlení: Kategorie, O vyjadřování, První a druhé analytiky, Topiky, O sofistických důkazech

- spisy fyzické - přírodně filosofické a přírodovědecké – O nebi, O vzniku a zániku, O vzniku zvířat, O duši

- spisy filosofické – metafyzické, ontologické, spisy pojednávající o obecných příčinách věcí – řec. meta ta fysika = to co přesahuje přírodu, to co je za přírodou)

- spisy etické - Etika Nikomachova

- rétorický spis - Poetika, Rétorika (knihy o řečnictví a básnictví)

- spisy politické – Politika

Logika:

- založil logiku jako vědu ve vlastním slova smyslu, o právném myšlení, přesněji o formách a metodách (ne obsahu) správného myšlení