Anticka filosofie

Filosofie tohoto období se velice liší od klasického období. Římský duch, který se v ní spojuje s řeckým, jí vtiskl své rysy. Hlavní systémy byly založeny Řeky, ale rozšířily se především v Římě, a mezi Římany také nalezly své nejvýznamnější zástupce. Starořecká filosofie by se dala velmi obecně shrnout takto:

• kosmos – jako souhrn uspořádaného celku světa

• logos – všeovládající rozum jako prafenomén světa

• éros – oddanost krásnu, která je uvedena v těsném spojení s mravním dobrem

Římané byli národ spíše praktický. To největší, co nám kromě své řeči a literatury zanechali, je římské právo a vzor státní správy, propracované s dosud neznámou dokonalostí. Obě oblasti mají své těžiště ve dvou momentech, v morálce jednotlivce a v jeho začlenění do státu a společnosti.

Ve filosofii se kladl důraz na etiku. Věda se opírala o Aristotela, filosofie o Sokrata a Platóna.

V tomto období nenalézáme žádného myslitele, který by byl tvůrčí silou a všeobjímající genialitou srovnatelný s filosofy doby rozkvětu. Filosofie ztratila na originalitě a hloubce, ale ne na rozmanitosti a získala moc a vliv. Stala se vládnoucí duchovní mcností. Do té doby, než byla vystřídána rodícím se křesťanstvím.

Vznikají 3 hlavní školy: Stoicismus, Epikureismus, Skepticismus

5. Epikúros ze Samu (341 – 270 př.n.l.)

Jeho slavné heslo: „Žij skrytě“ - státu a politiky si příliš necenil a dal přednost životu v soukromí, koupil zahradu v Athénách („zahrada Epikúrova“), kde také vyučoval. Na bráně zahrady bylo heslo „cílem této zahrady je slast“ - u závistivých spoluobčanů posílil názor, že učí bezmeznému holdování smyslové rozkoši – to je ale nepřesné. Nejvyšším dobrem je blaženost, radost, stěstí, ale znakem blaženosti je stav umírněnosti (vyhýbat se extrémům), nehnat se za požitky a používat rozum, důraz na cenu přátelství.

Své učení také dělí na logiku, fyziku, etiku:

• logika – učí, jak zabránit omylům, jeho teorie poznání – za základní poznání považuje poznání smyslové, tedy pomocí vjemů. Vjemy jsou pravdivé => totální poznávací optimismus. Skutečnost = zkušenost

• Fyzika – je předstupněm ke správnému jednání, svět lze vysvětlit z přirozené souvislosti věcí, bohové jej ani nestvořili, ani do něj nezasahují, chce osvobodit lidi od strachu, Epikúros přímo Bohy nepopírá, ale žijí podle něho „mezi světy“ a o lidské záležitostí se nestarají, úkolem fyzikálního poznání světa je sejmout z člověka strach z nadpozemských mocností, který pustoší jeh duší, tím ho osvobodit a umožnit mu plný prožitek z pozemského života

• Etika – je cílem Epikúrovi filosofie, základním problémem lidskího života je bolest = strast. Je potřeba ji eliminovat, zničit. Základními zdroji bolesti jsou: očekávání bolesti, strach z Bohů, strach ze smrti.