Základy logiky

17.

Základy logiky

• Vysvětlení základních pojmů

• Jazykové výrazy a jejich analýza

• Usuzování

• argumentace

1. Vysvětlení základních pojmů

Logika= správná argumentace, analyzuje argument z hlediska správnosti (věc má logiku, jednání je logické, řečník argumentuje/neargumentuje logicky )

Logika je odvozená z řeckého slova logos = slovo

Zakladatelem tohoto oboru je Aristoteles. Dějiny logiky dělíme do 4 období: antika, středověk, novověk, logika současná

Formální logika = věda, která se zabývá naším jazyem z hlediska argumentování (zastává nějakou ne příliš zřejmou tezi, kterou zdůvodňujeme, popíráme jinými tvrzeními, o nichž se domníváme, že jsou našemu protivníkovi zřejmá)

Neformální logika = analyzuje úroveň argumentace ústního nebo písemného projevu (znalost této logiky je důležitá pro novináře)

Smyslem logiky neodlišit správné zásady od nesprávných.

Každé logické tvrzení se má skládat z předpokladu a závěru. Tvrzení, kterému chybí jedna z těchto částí je obyčejné prohlášení.

1. Jazykové výrazy a jejich analýza

1.vyjadřování myšlenek je porozumění jazykového vyjádření

Výrok = jazykový výraz, který říká něco co je pravda nebo nepravda

Propozice = myšlenka, která je vyjadřována výroky

Schopnost vyjadřování myšlenek je možné rozvíjet dlouhým učením (např. obohacování slovní zásoby).

2.Vlastní jména

Předpokladem jakékoli jazykové analýzy je schopnost rozpoznat, které výrazy patří do daného jazyka a které nikoli. V zásadě platí, že zjistit, zda patří do daného jazyka můžeme tím, že nahlédneme do příslušeného jazykového slovníku.

Za vlastní jména jsou v logice považovány výrazy označující právě jeden předmět z oblasti o které uvažujeme. Tyto jména nejsou v jazykových slovnících uvedena. Předmět, který je vlastním jménem pojmenován se nazývá denotát tohoto vlastního jména.

Obor o níž uvažujeme (obor úvahy) může být vymezena buď explicitně (tím že je výslovně uvedeno o kterých předmětech se mluví) nebo implicitně (to, o kterých předmětech mluvíme, je zřejmé z kontextu).

3.Predikáty se v logice nazývají výrazy, které označují nějaké vlastnosti či vztahy, které modou být přisouzeny předmětům. Venuše je planeta. Ondra je starší než Tomáš.

4.Logické spojky a pravdivostní hodnota

Jsou to výrazy jako –-a-- , jestliže-- pak--, --právě tehdy když—

Pravdivostní hodnota složeného výroku závisí na pravdivostní hodnotě výroků, z nichž je vytvořen.

Negace = není pravda, že (vložíme-li tuto spojku před nějaké tvrzení, říkáme, že jsme ho negovali)

Konjunkce = spojka „a“ (je pravdivé pouze v případě, když A i B jsou pravdivé)

Disjunkce = spojka „nebo“ (stačí aby byl pravdivý jeden výrok a je pravdivý celý složený výrok)

Implikace = spojka „jestliže – pak“ (je nepravdivá jen v přápadě, že A je pravdivá a B nepravdivá)