Nozokomiální nákazy, dezinfekce, sterilizace
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Léčba
pegylovaný nebo konvenční interferon - látka, která v těle funguje i přirozeně a ovlivňuje reakce imunitního systému
antivirotika - zastavení replikace samotného viru
hepatoprotektiva - látky na podporu jater
dodržovat jaterní dietu
pasivní imunizace: podaní hotových protilátek (připravených z lidského nebo zvířecího séra)
hlášení (registrace nosičů)
Inkubační doba: 50 – 180 dnů, obvykle kolem 3měsíců. Kratší vzniká po masivní nákaze krevními převody a po parenterální nákaze.
Možné komplikace
cirhóza jater
hepatocelulární karcinom
selhání jater
může skončit i smrtí pacienta
nosičství viru
považuje se za prekancerózu
prevence:
očkování (kolem 13.let- imunita je několik let)
vyvarovat se pohlavního styku, kontaktu s tělními tekutinami nemocné osoby
nozokomiální nákazy
Nemocniční nákazy vznikají v souvislosti s pobytem ve zdravotnických zařízeních v lůžkových i ambulantních provozech. Postihují jak pacienty, tak i personál a návštěvníky nemocných. Riziko vzniku NN stoupá s délkou pobytu ve zdravotnickém zařízení, s počtem parenterálních výkonů a s podávanými léčivy, zejména ATB. Nejvíce jsou ohroženi pacienti, kteří jsou oslabeni následkem zákl. onemocnění např. diabetici, chronická onem. jater, ledvin aj. Místem snížene odolnosti bývají nedostatečně prokrvené nebo nekrotické tkáně, přítomnost cizích látek a předmětů, jako jsou katetry, kanyly, cévky, drény, venózní vstu apod.
NN dělíme na specifické a nespecifické:
Nepecifické – odrazem epidemiologické situace ve spádové oblasti např. respirační nákazy bakteriální i virové etiologie, alimentární infekce apod. Odlišují se od ostatní populace těžším průběhem u oslabených pacientů.
Specifické – vznikají jako důsledek vyšetřovacích a léčebných metod
- tyto nákazy mohou být exogenního (vnějšího) nebo endogenního
(vnitřního) původu
Exogenní – infekce vzniká zavlečením původce nákazy z vnějšího
prostředí do vnímavého jedince.
Endogenní – původcem je mikrob, který je součástí normální mikroflóry
a při změně imunity nebo proniknutí do tkání, kam se běžně
nedostává (po zavádění instrumentaria do tělesných dutin
aj.) je schopen vyvolat NN.
Ve zdravotnickém zařízení přežívají rezistentní kmeny mikrobů, které
se adaptovaly na prostředí, jsou označovány jako nemocniční kmeny.
Specifické NN se podle druhu postižené tkáně rozlišují na infekce ranné, močové, dýchacího ústrojí aj.
Původce infekce: - gramnegativní tyčinky (E.coli, Pseudomonas, Proteus, Klebsiella, Enterobacter aj.)
- Stafylokoky, streptokoky aj.
- virus hepatitidy typu B, plísně, parazité aj.
Mikroby jsou obvykle rezistentní nejen na zevní prostředky, ale i na ATB léčbu a na
dezinfekční prostředky.
- endogenní – anaerobní mikroby
Zdroj: - nemocný nebo nosič, zdravotnický personál nebo návštěvy