Zlomenina horní končetiny

Zlomeniny:

Zlomeniny jsou porušení souvislosti (celistvosti) kosti. Diagnóza na místě nehody nebývá obtížná protože stačí vyslovit podezření na zlomeninu podle bolesti v místě lomu, která se zvětšuje při pokusu o pohyb, postižený nemůže pohybovat končetinou v normálním rozsahu. Oblast zlomeniny je velice citlivá na pohmat, rychle vzniká otok, jehož příčinnou je krvácení z poškozené kosti. U otevřené zlomeniny, dojde v místě lomu k poškození kožního krytu a hrozí infekce kostní dřeně. Pokud si nejsme jistí, zda se jedná o zlomeninu nebo jen ,,naražení“, ošetřujeme stav jako zlomeninu.

Zlomenina pažní kosti:

Častý úraz zvláště u starých osob, u kterých se kost láme nejčastěji v místě krčku, tzn. Těsně pod ramenním kloubem. U mladších lidí u sportovních úrazů je častějším místem zlomeniny střední části kosti a u dětí jsou zlomeniny lokalizovány nejčastěji nad loktem. Zlomenina se projeví bolestí, zduřením, deformací končetiny v místě zlomeniny. Je-li zároveň přítomno brnění nebo necitlivost ruky pod zlomeninou, může se jednat o poranění cév nebo nervů v místě zlomeniny. Významnou úlohu zde pak hraje čas do poskytnutí odborné pomoci. Během poskytování první pomoci s končetinou manipulujeme co nejméně. Znehybnění provedeme pomocí dlahy (i improvizované), kterou přikládáme tak, aby překrývala rameno i loket. Pokud není k dispozici dlaha, můžeme paži lehce přivázat k tělu a tím ji znehybnit, nebo končetinu znehybnit pomocí dvou šátků či obvazů přes rameno a hrudník.

Jak vyšetřit poraněného?

° pohledem – pozorování stavu vědomí, chování, vzhledu, barvy kůže (bílá např. Při zástavě oběhu; červená- u přehřátí a otrav oxidem uhličitým; namodralá – při dušení apod. ), dýchacích pohybů

°poslechem – odebrání anamnézy od pacienta, dále např. Pozorování dýchání.

°pohmatem – zkouška pulzu ( na krční tepně), dýchání (na hrudníku), neporušenosti skeletu prohmatáním, pozorování teploty kůže atd.

Přístup k pacientovi:

Důležitý je při vyšetřování psychologický vliv na pacienta. Neměli bychom zastírat závažnost situace, ale být otevření a podat pacientovi informace o jeho zdravotním stavu, zejména pokud pacient svůj stav bagatelizuje a ošetření odmítá, tomto případě bychom jej měli přesvědčit o nutnosti ošetření; naopak bychom měli zraněného uklidnit – informace o jeho stavu by jej mohly rozrušit a jeho stav zhoršit; vždy se představíme, pacientovi vykáme, jednáme vždy klidně a zdvořile, nikdy se nenecháme vyprovokovat fyzickou nebo slovní agresí, snažíme se o vybudování vztahu a důvěry a pokusíme se vcítit do pacientovy situace, ale nezatěžujeme ho naším soucitem Měli bychom zamezit přístup přihlížejícím lidem, komukoliv vystresovanému nebo hysterickému. Vhodné je takové lidi poslat pro nějakou byť i nepodstatnou věc, pokud sami nechtějí odejít, nebo využít k vypisování osobních údajů pacienta apod. Pokud pacient ošetření odmítá, měli bychom posoudit, je-li schopen rozumného úsudku a je- li si vědom svého jednání, a neohrozí ho vážně jeho odmítnutí ošetření. Všechna ošetření provádíme zásadně na sedícím nebo ležícím pacientovi tak, aby viděl co děláme. Měli bychom se vyhnout tomu,aby na nás byla patrná bezradnost či zděšení. Vyvarujeme se též jakýchkoliv diagnóz, předpovědí, nejasných úsudků a diskuzí mezi zachránci.